Barum rally je pro každého fanouška automobilových soutěží ze Zlína opravdovým svátkem. Ne jinak tomu bylo i u mě. Opravdu velice jsem se těšil jak si splním svůj dětský sen a konečně se objevím na jejím startu ...



Barum rally je pro každého fanouška automobilových soutěží ze Zlína opravdovým svátkem. Ne jinak tomu bylo i u mě. Opravdu velice jsem se těšil jak si splním svůj dětský sen a konečně se objevím na jejím startu. Bohužel už dávno před startem nás pronásledovaly obrovské problémy, které jako by nás od startu na této soutěži odrazovaly. Vše začalo v neděli, kdy se u mě po návratu z turistické výpravy objevily obrovské žaludeční a střevní problémy. Nějak jsem je překonal, i když jsem pak tři dny tréninku myslel ne na zatáčky, ale spíše na WC. Bylo to opravdu nepříjemné, chystat se na vrchol rally sezóny hodně zdravotně oslabený a unavený. Nicméně tu byl čtvrtek a s ním shakedown. Toho jsem se zúčastnil jako divák a opravdu mi moc nepřidalo sledovat havárii Járy Holého a výlety mimo trať Landy a Chudobinského. Shakedown skončil a my si jeli do dílny Sparrow racingu vyzkoušet auto. Bohužel už na začátku testování se zjistilo, že motor vozu v určitých momentech vynechává a tak nastala dlouhá práce hledání příčiny. Vyměnilo se vše co šlo, ale zlepšení stále nepřicházelo. Zkoušení přerušila pouze technická přejímka a znovu se pokračovalo. Byli jsme už hodně nervózní a i unavení, když kolem 2:00 ranní padlo rozhodnutí o výměně motoru. Mechanici toho měli dost, ale do nepříjemné noční práce se pustili. Dost rozmrzelí jsme kolem 3:00 ulehali s tím, že nevíme co přinese zítřek. Ráno kolem 8:00 jsme odjeli do dílny vyzkoušet nový motor. Problém se neopakoval, takže jsme poděkovali mechanikům za skvělou práci a konečně se po všech útrapách začali těšit na start.

V pátek přesně ve dvě hodiny jsme přejeli startovní rampu a vydali se vstříc 1.RZ. Tu jsme chtěli jet pomalu, protože Dan v autě dlouho při rally neseděl. Povedlo se, jeli jsme bez problémů, i když nás docela překvapil čas Miry Tarabuse. Dvojka byla po havárii a požáru Poulíka zrušena, a tak se závodilo až na Komárově. Trochu problém jsme měli na dobržďování na křižovatce Prohled. Dan měl plné ruce práce, aby to z velké rychlosti do zatáčky ubrzdil. Stačil jsem si všimnout Vojtěchových stop směrem do lesa, my jsme to naštěstí zvládli líp. Dál jedeme svižně, ale tak jako spousta dalších posádek projíždíme trošku polem v odbočení na hlavní nad Oldřichovicema. Zdárně zdoláváme i motanice ve Žlutavách, i když tady musí Dan hodně využívat síly svých paží. Po hezkém průjezdu Komárovem nás čeká série těžkých zatáček ve sjezdu a jsme v cíli. Místy je už hodně vytahaného kamení. Jsme v cíli a čas není špatný. Tak už jsme se zahřáli a po servisu do toho půjdeme. Bohužel při příjezdu do servisu se z převodovky začínají ozývat divné zvuky. To vypadá na další ránu osudu - stálý převod a na konec. "Ještě to zkusíme, než se to rozsype," uvažujeme. Obloha nevěští nic dobrého a tak dáváme do rezervy mokré. Voláme lidem na RZ, jak to vypadá, ale všude je jiné počasí. Nakonec se rozhodujeme pro výměnu. V časovém stresu rychle měníme přední kola a za chvilku startujeme. Jsme už dost unavení vším tím stresem. Cesta je hodně kluzká, a tak jedeme opatrně. Za horizontem vidíme vyválenou Šimkovu Suzuku. Všude je dost bordelu, a tak musíme být opatrní. Vracák na kostkách na ručku Danovi nevychází podle představ, ale lidi jsou spokojení. Ve sjezdu do Hřivínového Újezdu se nám povolují kola a my musíme hodně zpomalit. Je toho na nás už dost, ale chystáme se prolomit smůlu na Biskupcích. Tady je docela sucho, takže mokré gumy nejsou ideální. Jedeme dobře a bez chyb, ale na křižovatce nad Ludkovicemi máme problém. Stejně jako více posádek před námi sžíráme kluzké mokré místo. Sklouzává nám zadek a pravým zadním kolem trefujeme břeh. Kolo se vyhýbá do dvou směrů a my máme z auta tzv. "psa". Plížíme se zuby nehty do stopky. "To už není možné, kašlem na to," ozývá se z našeho vozu. Smůla se nás drží pořádně, končíme. Telefonicky konzultuje situace s majitelem vozu a nakonec si říkáme, že se nepoddáme osudu a co to půjde, budeme bojovat a pojedeme. V hlavě propočítám jakou ztrátu chytneme. Čeká nás skoro 17 km RZ Komárov. Domlouváme se s posádkami, startujícíma za námi, že jim uhneme, hned jak je uvidíme. Startujeme a kouří se od všech čtyř kol.. Je to strašná dřina, Dan se s tím pere. Auto vůbec nedrží rovnou stopu. Pravé zatáčky jakž takž jdou, ale v levých lítáme od krajnice ke krajnici. Koukola nás dojíždí v Oldřichovicích a my ho vzorně pouštíme za vracákem. Až do cíle to je obrovský boj a já mám docela strach ať to někam nešoupneme. Několik diváků dokonce donutíme řádně zrychlit a utíkat od cesty. Konečně jsme v cíli RZ. Poprvé v kariéře zajíždíme poslední čas na rychlostní zkoušce. V servisu mechanici vymění co jde a auto nám konečně zase jede rovně. Večer na pivku si říkáme, že takováto smůla není možná a zítra, že se vše určitě prolomí.

Ráno všechny problémy házíme za hlavu. Pouze myslíme na zvuky z převodovky. Musíme to zkusit dovézt do nočního servisu a tam by se mohla převodovka vyměnit. Tak jdeme na to. Po všech problémech jsme poslední ve třídě. Propočítáváme si, kam to můžeme stáhnout a chystáme se zahájit velkou stíhací jízdu. Maďarského závodníka s pracovním názvem Čabajka chceme klepnout už na Slušovicích. Tato vložka se nám konečně jako první RZ daří a Čabajkovi v cíli dáváme skoro 40s. Na řadě je Troják. Z toho máme velký respekt, ale docela to jde. Před sjezdem z Májové se najíždí na velký horizont. Na příjezdu k němu se domlouváme jestli naplno, radši ne, ale i tak je to pořádná rychlost. Výjezd na hlavní cestu se nám daří divácky velmi atraktivně. Diváci jsou moc spokojení, ale sekundy se tady nedělají. Hlavní cesta je mokrá a dost klouže. Na širokém asfaltu je trochu času na oddych, ale to už zabočujeme na Vičanov. Na písku máme hodně stáhlé zadky a některé opravdu brutální úseky prodáváme. Pomalu upalujeme z lesa, když najíždíme na nějaký skrytý kámen. Jedeme dál, ale auto se začíná divně chovat. "Asi defekt, kolik je do cíle?" Ptá se Dan. "Asi 5 km," odpovídám. Chvilku uvažujeme, ale zastavujeme abychom ještě něco na autě nepokazili. Další smůla, už opravdu nemůžeme – fyzicky ani psychicky. Chci rychle vystoupit, ale šňůrka od stopek se mi chytá za pásy a chvilku s ní bojuju. Konečně ve stresu povolujeme kola. Máme strach ať nás někdo nepřejede a tak křičíme na lidi ať brzdí další auta. Najednou se přiřítí Blahout. Má taky defekt. Když nás uvidí, chce za námi zastavit, ale chytá obrovskou krizovou a málem nás smete. Konečně nasedáme, rychle se poutám a hledám v rozpisu. Pokračujeme radši opatrně, protože v rezervě byla mokrá a navíc nezahřátá guma. V stopce toho máme opravdu dost. Ještě, že je servis. Ze servisu vyjíždíme na legendu Barum rally – Pindulu. Už od malička se tady chodím dívat a jen při vyslovení jejího jména mám mrazení v zádech. Stojíme na startu. Hlavně v klidu, říkáme si pořád. Rozbitý úsek jedeme opatrně. Před přejezdem sedla Pindula si skočíme na horizontu a upalujeme vstříc lesu. V lese je to hodně náročné a v levé 8 na písku máme problémy udržet auto na cestě. Konečně hodně svižně vyjíždíme z lesa, valíme po úzké cestě a skáčeme na hlavní cestu vstříc největší havárii kariéry. Ve výjezdu na hlavní si nejsem nějak jistý v rozpise a tak říkám "nevím, nevím" Dan říká jo to je levá čtverka nebo trojka. Když jsme v zatáčce, tak nás předbíhá zadek. Nedokážu si vysvětlit proč. Vše se odehrává v rychlosti, kterou tipuju tak na 140 Km/h. Je to opravdu mžik a pevně se zapírám, tak jak mě to v zimě učil Dan Vladyka. Auto směřuje mou stranou na mostní zábradlí tvořené ze svařených "U" profilů č. 100. Přichází strašná rána, další dvě nevnímám nebo mi splývají. První rána jde na převodovku, kolo a podběh, další na mou stranu dozadu a třetí kolmo zezadu. Rezervní kolo, které je pevně připevněno kurtnou trhá popruhy a letí rozbitým zadkem ven. Zůstáváme stát kolmo na cestu. Nemůžu otevřít dveře a tak lezu ven přes místo řidiče. Jsem dost otřesený a v šoku. Bohužel auto začíná hořet a našim hasičákem se ho nedaří zahasit. Definitivně se to daří až hasičákem Milušky Davidové. RZ je zrušena a k místu havárie se hrnou davy lidí. Všude se válí kusy plechů a převodovky. Díky pomoci místních obyvatel se nestává kolo a další součástky vozu suvenýrem polských fanoušků. Přijíždí sanitka a jsme zběžně prohlédnuti. Posádky hasičských vozů pak zasypávají olejové skvrny. Mezitím přijíždějí naši mechanici a za pomoci hasičů nakládají vozidlo. Odevzdávám kartu a Barum rally Zlín 2003 pro nás skončila.

Co dodat na závěr? Po té veškeré smůle jsme měli obrovské štěstí. Kdyby se Honda přetočila o chvilku dřív a spadla pod most nebo první náraz směřoval přímo na mé dveře, tak by to bylo moc špatné. Přímí svědkové říkali, že to byla strašná rána. "Měli by jste být rádi, že jsme celí a jít zapálit svíčku na Provodov," říkali. A mají pravdu, i při rally jsou důležitější věci než dosažený čas. Pro naše fanoušky máme špatnou zprávu. Bohužel v tomto složení posádku Dan Zpěvák – Pavel Zvonek asi už nikdy na tratích našich soutěží neuvidíte, takže bychom chtěli Vám všem, kteří jste nám po ty dva roky drželi palce poděkovat a rozloučit se s Vámi. Poděkování patří i všem mechanikům Sparrow racingu. Díky. Takže rally zdar a vy diváci, stůjte prosím Vás vždy bezpečně. Bourá se i v zatáčkách, které na to vůbec nevypadají.