Jak jeli Vladyci Kopnou 2003
Datum: Neděle, 20 Červenec 2003 @ 22:47:35
Téma: MČR - sprintrally

Rally2.comPodkopka je velice prestižní podnik a to hlavně na Moravě. Startují zde všichni, co mají ruky a nohy, tudíž jsme nechyběli ani my. Pro nás to byla první rally s vlastní, tedy nevypůjčenou technikou. Náš závodní speciál, Škodu Felicii ve třídě N1 jsme před závodem pečlivě připravili a čekali jak dopadne duel s dalšími protivníky velmi nabité třídy N1...



Podkopka je velice prestižní podnik a to hlavně na Moravě. Startují zde všichni, co mají ruky a nohy, tudíž jsme nechyběli ani my. Pro nás to byla první rally s vlastní, tedy nevypůjčenou technikou. Náš závodní speciál, Škodu Felicii ve třídě N1 jsme před závodem pečlivě připravili a čekali jak dopadne duel s dalšími protivníky velmi nabité třídy N1. Velkým zpestřením byl start našeho kamaráda Mirka Tarabuse s enkovým Fáčkem. Vždycky jsme si přáli se s Mirou utkat ve stejné třídě a se stejným autem, teď se nám to tedy vyplnilo. Spolujezdce mu dělal manažer Štěpán Forman, kterému se tím splnil dětský sen. Stabilní spolujezdec našeho Mirka, Igor Norek četl noty mladému zlínskému jezdci Pavlu Šivicovi, který startoval s červenou Suzukou, se kterou jsme byli minulý rok druzí.

Trénink na samotnou soutěž byl velmi příjemný protože jsme trénovali s Mirou společně a v cílech rychlostních zkoušek jsme probírali různé špeky, které nám trať přichystala. Trochu se na tréninku trápil Štěpán, který po absolvování "Všemiňáckých houpáků" prohlásil, že mu najednou ztvrdlo bříško a myslel že bude rodit "critters". Vše se ale v pohodě zvládlo a my spěchali na technickou přejímku. Tady si nás komisaři docela podali a ve sportovním průkazu se objevily první popisky. Přejímkou jsme ale prošli a s nalepeným číslem 119 jsme se odebrali do hajan. Zítra to vypukne na ostro.

Ráno vstáváme kolem osmé a můžu říci, že mám nejmenšího "vrňoša" co zatím závodím, holt vlastní auto je vlastní auto. Přijíždíme do Slušovic a tady to už vře. Mnoho aut, mnoho lidí a ten klasický závodní mumraj. Na rampu jedeme jako čtvrtí od konce, ale vůbec si nestěžujeme, protože před námi jedou bratři Handlovci a pak holčiny Maňovská a Blahoutová a za námi další hezké holky Vykydalová a Vyštejnová. V prvním servise odhalujeme povolené štefty, ale mechanici závadu v klidu opravují. Vyjíždíme vstříc první erzetě, kterou je námi milovaný Podhoran. U cíle, kolem kterého projíždíme je odstavený Pospíšil s áčkovou Integrou, který má poškozený závěs pravého předního kola a oškubaný pravý blatník po výletu mimo trať. Bráši Handlovi už vystartovali a my se přemístili na startovní čáru. Tři, dva jedna, jedem. Celou erzetu jedem rychle, ale na jistotu. V klasické kopací pravé do kopce po startu jsou stopy ven od pacovského Vošického a na hřebeni v ostré levé je vyrytý příkop od výše zmiňovaného Pospi-Pospíšila. Před stadionem a přímo na stadionu vidím fandící RS-Příluky a už jsme v cíli této krátké, ale výjimečně technické erzety. Ještě bych chtěl pokárat maminku s dítětem, která si v poslední zatáčce před cílem stoupla přímo na místo, které by při opuštění trati bylo smrtelné. Když jsme uviděli čas Mirka Tarabuse, chtělo se nám brečet. Dal nám tady sedm sekund. No nic, musíme zrychlit. V cíli ještě odstupují dravci Handlovci na problém s poloosou.

Před námi byla náročná Kopná s řadou sžíráků. Tady nás trochu vypekl pořadatel, který kousek po startu při objezdu autobusové točny zatloukl do vnitřku kůl, který tam při tréninku nebyl a normálně se to tam řezalo, ale vyhnuli jsme se mu. V pravé na bordelu před mysliveckou chatou vidíme stopy po celé šíři silnice. Byly to stopy od Lubi Minaříka, který od tohoto místa bydlí je několik metrů a vytočil zde nepříjemné hodiny. Na točně u chaty jedeme obezřetně a šotolinu se snažíme jet velmi čistě. V protahovácích za Trnavou se kolem nás mihne rozbitý a na střeše ležící kit Brůzla. Před pravou pět na konci nekonečných trnavských protahováků mávají diváci, ať zpomalíme. V příkopě si tu ustala doktorka Trunkátová a my ji museli objíždět po trávě. Finský horizont na vrcholu před Všeminou jsme podrželi a v cíli jsme byli s jízdou docela spokojeni. Ale i tak nám Mira dal deset sekund. Je to opravdu pan jezdec. Před námi byla na rozpis těžká Raková. "Teď opravdu zatáhneme, Mira nám nesmí dát víc jak pět sekund". Toto jsme si před startem odsouhlasili. Ještě nikdo netušil, že tato zkouška bude pohromou pro vozy třídy N1. První část vložky mezi vysokými keři jedeme hodně svižně. Tady to připomínalo rychlou jízdu v tunelu. V těžkých odbočeních nad Vizovicemi vidím stopy ven. V tom jednom dokonce Glozyga s Escortem ztratil nárazník. Po pravém vracáku v Zádveřicích, který byl komentovaný panem Hauerem a Martinem Bobkem alias "Agnusem", stál odstoupený jeden s favoritů Vitásek se spolujezdcem Žáčkem se svou rychlou Suzukou. O kilometr dál vidíme na okraji stát Favorita naší posádky Tarabus-Forman a o kousek dál v kopci za Rakovou byla odstavená Suzuka Šivice a Norka. Prostě Raková udělala čistku v nejslabších autech. Po těchto třech erzetách následovalo přeskupení. V něm se klasicky kontrolovala špéra na známých válečkách . Prozatím jsme byli na čtvrtém místě. V servise se provedla pouze běžná údržba a po něm následovala Hvozdná s novým začátkem. Tato erzeta nám nějak nejde. Známe jí sice nazpaměť, ale i v tomto roce jsme na ní hodně dostali a to hlavně od rivala Ševečka, který nás v průběžném pořadí přeskočil. Následoval Podhoran, který naopak umíme. Na vrcholu kopce míjíme odstaveného Sedláčka s Yarisem a třetí příčka se nám znovu přiblížila. "Na Kopné musíme Ševečka udělat", prohlásil brácha a šli jsme do toho. Tato těžká vložka si znovu vyžádala další odpadlé posádky s důsledku havárií. Před Podkopňáckou točnou vidím na louce ováleného "puchýřa" (Nissan Micra), se kterým poprvé startoval Lukašík a přímo na točně stojí rozbitý Lancer našeho oblíbence Semeráda. Ten po výletu mimo trať atakoval dvě trnky. Točna je opravdu zrádné místo. Za Trnavou se už ani nestíhám dívat ven. Jedem těžké protahováky hodně rychle a v cíli je z toho o osm sekund lepší čas než Ševeček. Momentálně jsme tedy třetí. Následuje další servis a po něm dvě závěrečné zkoušky. Mezi nimi i motorovka Hvozdná. Prvně ovšem jedem na Rakovou. "Tady musíme dát Ševečkovi ještě něco na víc ať máme na Hvozdné něco k dobru". Přemýšlel na hlas brácha. Snažíme se jet opravdu rychle. Před prudkým stoupáním máme první ze dvou krizovek. Do blbé levé čtyři to brácha podržel déle než bylo vhodné, tudíž jsme museli nájezdovou rychlost řešit zašlápnutím brzdového pedálu na doraz. Auto se trochu spakovalo, ale pak se narovnalo správným směrem. Po této erzetě musím pochválit posádku Přibyl – Hrůza s Feldou, která pro ně na neznámé trati, zajela skoro stejný čas jako my. V této fázi závodu jsme byli ještě o půl vteřiny třetí, ale čekala nás Hvozdná, takže jsme předpokládali že naše postavení neudržíme. Velmi nás překvapil starší manželský pár, který nám přinesl upadlý pravý blinkr z prvního průjezdu, v momentě kdy jsme čekali na start poslední Hvozdné. Je vidět, že dobří lidé ještě nevymřeli. Moc jim za to děkujeme. Začali jsme zostra. Hned po startu ve zrádné dvojité utáhlé levé zatáčce u smeťáku, jdeme málem po čumáku ven. Trochu jsme se lekli a brácha prohodil do sluchátek. "Kašlem na to, smrdí to rozvěsem." Zvolili jsme tedy tempo na jistotu. U rybníčku před Hvozdnou míjíme motajícího se cyklistu na trati, na kterého použijeme klakson. Ten se nám ovšem zasekne a my troubíme do konce erzety jako o dušu. Ve stopce nemůžeme ječivý tón identifikovat. Vypínáme motor, sundáváme helmy, ale stále nevíme co to troubí. Až k nám přiběhl časoměřič a suše konstatoval: "Nemáte zapnutý klakson?"

Ševeček nám tady dal okolo tří vteřin, takže jsme se smířili se čtvrtým místem. Vůbec jsme si ale nehlídali Vildu Feita, který nás na poslední erzetě přeskočil oba. Takže nakonec jsme skončili pátí. No, nakonec. Z prvního místa totiž diskvalifikovali Pinkase s Peugeotem, tudíž jsme se posunuli na konečné čtvrté místo 3.2 vteřiny, za na bedně stojícím Ševečkem.

Můžu říci, že jsme si letos opravdu perfektně zazávodili. Kopňácké vložky, to je óda na rally a každý kdo si je jednou zkusí, musí se příští rok vrátit zpátky. Blahopřejeme všem medailistům v naší třídě a těšíme se zase někdy, kdy se je pokusíme potrápit.

Poděkování patří – našemu hlavnímu mechanikovi Romanu Zuzaníkovi, Tomáši Řezníčkovi, Mirkovi Tarabusovi, Pavlu Zvonkovi, Štepánovi Formanovi, Igorovi Norkovi, Pavlu Šivicovi, Petře Ševčíkové, Janě Muclingerové, Rosťovi Svobodovi, Tomáši Kolínkovi, Adamovi Nedbálkovi, Školňasovi a všem kteří nám fandili.

Text: Zdeněk Vladyka
Foto: RSP, Jiří Košík



Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=918