Na soutěže jsem s klukama začala jezdit v roce 1998. První rally, kterou jsem navštívila, byla Magnum rally Vyškov. Kluci si možná tehdy říkali, že když jsem holka, tak že mě to nebude bavit a určitě budu protivná už první den soutěže, a nedej bože ten



Soutěže z pohledu naší fotografky Petry Ševčíkové
Na soutěže jsem s klukama začala jezdit v roce 1998. První rally, kterou jsem navštívila, byla Magnum rally Vyškov. Kluci si možná tehdy říkali, že když jsem holka, tak že mě to nebude bavit a určitě budu protivná už první den soutěže, a nedej bože ten druhý. Zmýlili se! Moc mě to zaujalo a kluci se možná sami divili, že nekňourám, že mě bolí nohy a že je to otrava. Naopak, ta atmosféra a všechno kolem bylo super a byla jsem maximálně nadšená. Jak jsme se z rally vraceli domů, tak jsem klukům říkala, že chci jet příště zase s nimi. Oni souhlasili a už to tak zůstalo. Od té doby jsem nechyběla téměř nikde.

Ptáte se jak probíhá náš den (nebo dva) na rally?
Před odjezdem Štěpán prostuduje mapy, kudy vedou RZ a kudy tudy tam pojedeme. Všechno zpracuje na PC: Startovní listinu, časový harmonogram, mapy RZ, místo, kde sídlí ředitelství…, zkrátka kompletní informace o celé soutěži, včetně jména ředitele soutěže. Každý z nás obdrží tyto informace v pěkně upravené formě na listech typu A4. Někdy je těch informací pravda zbytečně mnoho, ale nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat. Zabalíme si pár věcí, já hlavně fotoaparát, Štěpán hlavně stopky, psací potřeby veškeré podklady a hlavně mobilní telefon, který je opravdu nezbytný. Jsme na RZ, díváme se na první projíždějící krasavce. Kresta nádherný průjezd, Hrdinka taky pěkně, ale těším se na Pecha, to mu moc fandím, jeho dravá, ale zároveň nádherná jízda mě fascinuje. Projede Triner a všichni jsou v extázi - nádhera, i když trochu ztratí a někdy to zavání i kosmetickými úpravami karoserie. Je mi líto Chovance, vždycky byl můj favorit. A taky se hodně těším na Karla Trojana - to je moc šikovný kluk. Pak jedou micáci, to mě moc nebaví, je to na můj vkus hodně jednotvárné. Když jsme momentálně na sprintu, tak pak si vychutnám Bryndu s jeho pěknou Feliškou, která všechno vydrží. Jednou z něho něco bude, ale potřeboval by trochu míň riskovat. Pak už jen netrpělivě čekáme na (pro nás) nejžhavější třídu N2! Štěpán po celou dobu soutěže poctivě měřil časy všem autům, ale teď s tím rozdílem, že se mu začínají více potit dlaně a ubývá cigaret v krabičce. Začínáme nervóznět, hlavně já s Janou - Igorovou přítelkyní a Štěpánem. Já nervózním už i kvůli tomu, jestli se mi povede foto naší Hondy. Pak zmizí a já jsem z toho pochopitelně nic neměla, poněvadž jsem na to koukala skrz hledáček foťáku. Nevadí, podívám se na videu u Vladyků. Ostře sledujeme časy Mirových soupeřů, projíždí Volf, Štěpka mačká stopky a my hladně čekáme na to co z něho vyleze za číslo. To se samozřejmě opakuje i u Bičáka, který to Mirovi nikdy nedaruje! Jsou to jen sekundové rozdíly, je to napínavé jako hrom. Jsme nervózní, ale s blížícím se koncem RZ je to už lepší. Tak se to opakuje asi třikrát, záleží, kolik RZ stíháme.

Zatím se kluci vždy pěkně umístili a to jsme vždy za nimi spěchali do cíle, abychom jim gratulovali už i za to že jsou celí, v pořádku a ještě dojeli na pěkném místě. Jak kluci odevzdali auto do uzavřeného prostoru, tak se jeli zkulturnit. Pak nás čekalo vyhlašování. Kluci převzali poháry a my šťastní jako blechy jsme křičeli, pískali a tleskali, aby všichni viděli, že jsou to naši borci. Mira s Igorem vyzvedli své poháry nad hlavy, já jsem jim udělala foto a pak už si nestíhali podávat ruce se svými fanoušky.

Tak takhle to u nás chodí. Jak to dopadne příště si netroufám tvrdit, Mirovi soupeři jsou opravdu velmi kvalitní konkurenti - bezesporu Tomáš Bičák a taky nadějný Volf, ale samozřejmě i jiní. Nechám se překvapit, ostatně jako vždycky. Doufám jen, že bude všechno v pořádku a klukům se bude dařit. - Do jaké míry, to už necháme jen na nich samotných.

Petra Ševčíková