Stopa z pohledu spolujezdce posádky st. číslo 81
Datum: Neděle, 27 Leden 2002 @ 22:43:12
Téma: Ostatní rally

Máte-li rádi příspěvky typu "Z kokpitu závodního vozu" tak klikněte na více a dozvíte se o tom, jak jsem prožil předposlední lednovou sobotu na trati amatérské soutěže Ve stopě Valašské zimy, jako spolujezdec posádky startovního čísla 81, po boku premiérově jedoucího Tomáše Sedláčka.




Byl čtvrtek kolem poledne, ani ne dva dny před startem populární amatérské soutěže Ve stopě Valašské zimy, když mi zavolal vítěz dvojkolek z nedávného Rally Silvestru, Pavel Prášil, a nabídl mi možnost svezení se v jeho tréninkovém voze, po boku Tomáše Sedláčka. Nabídka se mi zdála velmi zajímavá a tak jsem ji přijal. Pilot byl na trati Stopy i amatérských soutěží absolutní nováček a pro mě to byla pátá účast v tomto podniku, když jsem zde začínal s Jaromírem Tarabusem a před dvěma lety jsem po boku Daniela Vladyky vybojoval s vozem Škoda Favorit skvělé 17. místo absolutně.

V pátek večer jsem se se svým jezdcem viděl podruhé v životě a hned jsme se vydali vyřešit poslední formality u pořadatelů a na obhlídku tratě. Nejdříve jsme vyjeli na Barák. Tato RZ je v itineráři Stopy od nepaměti. Ničím nepřekvapila a tak nám stačil jeden průjezd. To Ploština byla úplnou neznámou a tak jsme ji projeli 3x, ale rozpis jsme nepsali. RZ Raková vypadala naprosto příšerně. Po mohutné oblevě stekla voda z okolních polí na komunikaci a zmrzla. Auto se tak ve smyku chovalo naprosto nekontrolovatelně a několik posádek zaplatilo za seznámení s touto RZ zmačkanými plechy. Po prohlídce trati jsme s jezdcem konstatovali, že si neděláme žádné ambice a hlavní prioritou pro nás bude v klidu bez chyb dokončit soutěž a nedojet jako poslední.


Ráno byla na cestách totální klouzačka a tak spousta posádek zažila svou první krizovku už při příjezdu k ranní prezentaci. Před startem přišla malá nervozita a už se jelo. První RZ byla motanice na hřišti. Nemohli jsme se dohodnou jak objet kuželku a už tady jsme museli couvat. Bylo to jen malé zahřátí a už jsme stáli na startu Baráku. Začalo velice silně pršet, ale podle zpráv managera RSP Štěpána Formana na vrcholu sněžilo. Bohužel se před námi ztratilo na trati vozidlo a tak náš start musel být asi o dvacet minut pozdržen. Bylo to velmi nepříjemné, protože kvůli dešti spousta diváků odcházela a my jsme byli první posádka po dlouhé pauze. Nakonec jsme za troubení odstartovali a RZ projeli poměrně v klidu, když jsme museli několikrát kvůli divákům zpomalit. Stejná situace se opakovala i na Ploštině, která byla celá pod sněhem. Tady jsme museli dokonce téměř zastavit, když jeden z diváků odnášel z trati svého psa. V první zatáčce mezi domy jsme pak couvali, protože se předek vozu zastavil o sněhovou barieru. Pokračovalo se ale dále a další potíže přišly až v samém závěru RZ. V poslední nepříjemné levé zatáčce jsme měli štěstí, neboť naše "fáčko" skončilo v barieře, asi metr za letmým cílem. Pokračovalo se dále rychlou Rakovou, která naštěstí nebyla pod ledem a sníh byl jen v několika zatáčkách. Největší naše krize paradoxně nepřišla na RZ, ale při přejezdu k přeskupení. Nějaký šílenec se vyřítil z protisměru a ve velké rychlosti nám ustřelil zrcátko, které se nám však podařilo na konci rally najít. Půlka soutěže byla za námi a pokračovalo se dále. Motanici jsme tentokráte zvládli mnohem lépe a bez chyb. Barák jsme taky jeli mnohem rychleji. Diváků už citelně ubylo, ale někteří byli hodně pod vlivem slivovice a mnohé posádky to s nimi neměli jednoduché. Průjezd vizovickým Col de Turini byl taky bez problému a nezaskočil nás ani sníh, který diváci naházeli do zatáčky. RZ Ploština měla v druhém průjezdu úplně jiný charakter. V místech, kde jsme poprvé hrabali se udělaly koleje, a tak se dalo jet poměrně rychle. U retardéru na Ploštině, který se stal osudným mimo jiné i Aleši Trhlíkovi (blatník, přední maska,…), jsme se nevyhnuli couvání z "mlíka." Naše největší ztráta však přišla v posledním retardéru, kde pořadatel ukazoval žlutou vlajku, neboť za ním byly odstaveny dva vozy. Tady jsme museli opět couvat a ke všemu nám zdechl motor. Malé divadélko jsme opět přichystali do poslední zatáčky, tady jsme se přetočili, urvali SPZ-ku a do stopky jsme museli couvat. Poslední RZ Raková se jela na mokru, poměrně rychle, ale bez větších chyb. Za letmým cílem jsme si s Tomášem podali ruce a vyjádřili spokojenost s průběhem soutěže.

Závěrem bych chtěl poděkovat Pavlu Prášilovi za půjčení vozu a starost o naši posádku, pořadatelům za velmi dobrou organizaci a ochotu pracovat ve velmi nepříznivých podmínkách, Jaromíru Tarabusovi, který byl ze všech našich fanoušků ve vizovickém Col de Turini nejvíce vidět a svému jezdci, který mě dovezl až do cíle před vizovickou Sokolovnou.





Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=505