Keinova Barum rally 2006, aneb šílencovy zápisky
Datum: Pondělí, 04 Září 2006 @ 18:54:17
Téma: MČR - rally

Barum rally – příběh fanouška. Zajímavý pohled na letošní Barum rally nám zaslal Milan Kovařík, na rally-fórech známý pod přezdívkou Kein. Jako divák se zúčastnil zlínské soutěže a rozhodně neměl nouzi o zajímavé a dramatické okamžiky, o které se s vámi rozhodl podělit prostřednictvím našich stránek.



Barum rally – příběh fanouška. Zajímavý pohled na letošní Barum rally nám zaslal Milan Kovařík, na rally-fórech známý pod přezdívkou Kein. Jako divák se zúčastnil zlínské soutěže a rozhodně neměl nouzi o zajímavé a dramatické okamžiky, o které se s vámi rozhodl podělit prostřednictvím našich stránek.

UPOZORNĚNÍ ČTENÁŘŮM:
Postavy tohoto příběhu v žádném případě nejsou smyšlené, stejně tak i děj. Autor prohlašuje,že k dnešnímu datu nebyl zbaven svéprávnosti, i když na sobě dlouhodobě pozoruje určité příznaky šílenství.

ÚVOD:
Je pondělí 21.8.2006, jsem si jist, že moje choroba kterou trpím od dětství se opět začíná projevovat…
… cítím podivné nutkání dát na sebe obleček vagabunda a vyrazit do hvozdů, prodírat se neprostupnými houštinami, ničit rodinný vůz po podivných cestách….
… ne, nejsem myslivec, turista či houbař, jsem fanoušek rally a právě začal týden, v jehož závěru začíná 36.Barum rally…
…. osud rozehraje příběhy o jejichž obsahu jejich účastníci nemají zatím tušení. Co tentokrát zažiji..?, jaká bude má role statisty….



PONDĚLÍ 21.8.2006 ODPOLEDNE
….ještě to není úplně ono, tedy ten vnitřní pocit šílenosti, kdy se má duše mění v duši dítěte zatím nepřichází… Loňskou Barumku jsem po desítce let hodně "prokaučoval", tedy co se týká výběru diváckých míst, a dost dlouho mi trvalo, než jsem si vnitřně přiznal, že chyba byla ve mně. Letošní ročník má navíc všechny atributy nejslabší Barumky za poslední roky.
Normálně jezdím z místa mé kanceláře přes Zlín, domů to mám 23km, dnes bude každodenní stereotyp narušen, trasa kterou pojedu se v itineráři BR nazývá PINDULA…
….je po dešti, najíždím z hlavní od Želechovic, jelikož úvodní část nemíním navštívit. Každý kousek trati tu má svou historii.. …míjím mírné nenápadné esíčko, kde v protisměru v r.1988 havarovala Samara ruských jezdců, v nočním průjezdu zde skončil otec Karla Trojana , jenž se ošklivě napíchl na zábradlí můstku…další můstek v pořadí má v zábradlí stále díru, ale to je už zase jiná story, kterou by mohl vyprávět Klaxon. Úzkou cestičkou mezi pasekami přijíždím k lesu, pasáže které následují si snad nikdy nezapamatuju. Levá střídá pravou, zatáčky různých poloměrů. Je vlhko a právě míjím místo,kde jsem vedl před lety rozhovor s odstoupeným Štěpánem Vojtěchem. To už se chytám, jelikož u pravého vracáku jsem si v roce 1987 při Tour de Europe vydělal 20DM, když jsem německé posádce doběhl pro pomoc a společně s pořadateli jsme dostali jejich Golfa zpět na trať. Míjím místa kde chybovali Kresta, Leo Pavlík, Kouřil…Na výjezdu z lesa se mi před očima mihne záběr letící nápravy Slušovické Samary (VZ 89). Přejíždím hlavní cestu, skvělý horizont, letos také v opačném směru, na kterém si vybavuju bokem letícího Krestu bez zadního křídla, jenž v r.2003 doháněl marně ztrátu z retardéru nad Biskupicemi. Protahováky, jenž se řežou celou šířkou auta a nálet z kterého mrazí do levého vracáku, kde v r.2002 pro mě nepochopitelným způsobem někdo zaparkoval kamionový návěs plný opilců.
Cesta začíná stoupat a mě je stále víc jasné, že sobotní ráno začnu na finském horizontu, 600m od cíle. Jsou to už čtyři roky, ale stále mám před očima drtivé dopady WRCů a následné reje jisker. Vidím jako dnes Votavovu micinu, jak v závěsu za Markem jezdec nezvládá svůj vůz a v šílené rychlosti letí mezi borovičky. Taky jeho reakci, kdy se okamžitě hrabe ven, jako by se nic nestalo. Tak jsem jsi jenom potvrdil, co mi při prvním spatření harmonogramu blesklo hlavou. Nyní by se čtenáři mohlo zdát, že vyprávění o Pindule již končí, jenže cesta do Napajedel, mého bydliště vede jen zase po trati bývalých rzet (pouze 2km z Bohuslavic do Salaše se nikdy nejely) Tak to u nás na Zlínsku je všude a pak člověk nemá být šílenec. Dál tedy jen zkratkovitě, ať nenudím. Za Salašem je nálet ze Lhoty, kde nedobrzdil svoji 206 Tomáš Vojtěch a vletěl do lesa, a jsme na trati bývalého Majáku, později šejku. Zde mám i osobní zážitek když před lety do mé tehdejší sierry praštil a shrnul mi celý bok favorit (vracák za Karlovicemi) Vzpomínám na šílené boky Kuzaje v r.2002,cellicu Štěpána Vojtěcha v příkopu a noční skok do lesa v r.2004 před zpožděným Trněným. Po kilometrové rovince následuje pasáž, kde se na mě a moji rodinu řítilo splašené seicento a následuje zatáčka, kde jsem právě se starší dcerkou vycházel z lesa, aby po tečně vedle mě vyletěl do lesa Jarda Holý a později ho doprovodil i Dan Landa. Až do Pohořelic nejsem ušetřen bývalých tratí Barumky, teprve poslední 1,5km je opět "běžná cesta“. Počítadlo ukazuje 28km,tedy o pět kiláků víc než normálně.

UTERÝ 22.8.2006 ODPOLEDNE
Počas chvilky na netu zjišťuji, že výskyt šílenců na fóru má stoupající tendenci. Dnes mám v plánu Troják, tedy zase jeho část od Držkové do Lukova. Možná si zde čtenář položí otázku, "proč ten blázen stále projíždí místa, které notoricky zná"? Odpověď je jednoduchá, každý rok se mění charakter, přibude záplata nebo naopak díra. Troják už nebudu tak zevrubně popisovat (to za mě skvěle udělali kluci z Příluku), zmíním se jen o horizontu na který navazuje utáhlá pravá. V tomto směru se totiž na BR jede poprvé a mé vzpomínky z r.2004 kdy na Kopné z něj vycestoval Odložilík ještě s bleděmodrou octávkou kterého jsme přes kravince vytlačili zpět na trať, pak ho následoval micák, který sebou vzal košatý šípkový keř a druhou stranu zase vymetla černá suzuka. To měl být BODII. v mém itíku. Zajímal mě taky sjezd do Vlčkové a hlavně do Lukova, ovšem na křižovatce cest za Vlčkovou mě z koncentrace vyvedlo asi 30aut parkujících hřibařů tak, že jsem na sjezd k mostku dojel až po 5ti km zajížďce. Říkal jsem si, že se asi bude prodávat, jak hluboce jsem se mýlil…

STŘEDA 23.8.2006 ODPOLEDNE
Potřebuji už nutně dávku adrenalinu a šejk je až zítra. Dnes se Barumka nekoná, mají mi zítra dojít zedníci natáhnout komín v barvě střechy, ovšem předtím jsem jim neuváženě slíbil udělat penetrační nátěr. Obouvám mé svatební mokasíny (čti odporné děravé pantofle staré 14let) a z terasy přistavuji žebřík, ke komínu to jsou asi tři metry. Směle šplhám po kluzkých taškách s kyblíkem, kde mám smirky a další propriety. Tak a teď ještě penetraci, ale ouha, rozpláclý jako žába cítím že to nepůjde, mé mokasíny kloužou až běda. Sedím potupně za komínem, smirkuju lepidlo…kde ta moje asi je… Asi po hodině přijíždí společně s dětmi od holiče, z mé bezmocnosti mají evidentně zlomyslnou radost. Pak mi asi deset minut hází bagančata a na tyči mi podává barvu. Adrenalin se tedy dostavil, ale jinak než jsem čekal…

Čtvrtek 24. 8. 2006
Ráno si natahuju mobil o půl hodiny dříve, jedu si projet šejk (zajížďka asi 6 km), který znám už z r. 1996. Tehdy jsem vezl angličana Skidmoora s jeho spolujezdcem jimž po nárazu do trnky za horizontem totálně shořel jejich Escort . Skvělé protahováky na rozsypaném asfaltu, nyní už vlastně šotolině jsou jasnou volbou. Po 15. hod. vyrážím směr Provodov, nějak minu plechový kříž, sloužící jako orientační bod na nájezd na louku přímo k trati RZ. Druhý pokus je už úspěšný a málem vjíždím až na trať. Mám půl hodiny čas a kotvím v prudší pravé, před níž je popisovaný šotolinový úsek. Konečně!!!!! V okamžiku, kdy v dáli slyším tarokování motoru, si slavnostně připaluju cigaretu, první z desítek, kterou na barumce v opojení adrenalinem vykouřím. Je to Solowow……..nádhera, následují desítky nádherných průjezdů. Velkou krizi má Kostka, Grzyp přede mnou protahuje zadek micáku přes maliní, ohebný doubek odolává. Valda, Bebenek a další fantazie….V duchu si říkám, že takový povrch a pasáže na Barumce chybí. Asi hoďku před koncem se potkáme s Danysem, s pýchou mi ukazuje podlitinu na paži "To mám od Valdy," zní jeho slova, uznale kývám hlavou. Začíná se pomalu stmívat, v dáli vidím Trhlíka s jeho pověstnou kamerou v igelitu, pak je tu spojař, pořadatel, já a kluci ve vestách, které občas potkávám. Kecám se Svaťou Kozmíkem z JNK, navzájem se trumfujeme v tom, kdo má víc zážitků s posledním autem na trati. Vzpomínám Vsetín 1997, kdy jsme ze stromu tahali favorit Nesvadby, jak mně málem spadl Peggy 205 svozu výsledků na hlavu na Kopné, už ani nevím které. Zpátky jedu přes Pindulu, je to tak domů nejblíže…



Pátek 25.8. 2006
Ráno začíná přeháňkami, které se mění v hustý déšť. Z kanclu jedu domů opět po Pinduli, jelikož jsem zvědavý, co déšť natropil. Dnešek mě vůbec nebere, loni jsem se na městské SS nudil k smrti, nemám a nebudu to mít rád, chybí mi páteční odpoledne a večery, které nezřídka končily bouřkami, chybí mi Biskupice a fantastický uskákaný sjezd, úzký asfalt u Částkova. Stát někde 10 metrů od trati za drátěným plotem….
Chybět ale nemůžu. Beru rodinu a vyrážíme. Půl hodiny před startem zaujímáme místo v retardéru u Kauflandu. Překvapení se nekonalo, a mé zážitky se situovaly do místních opilců, kteří se městských policistů ptali, jestli nevědí, kde je odpadkový koš, což policisty strašně vzteklo. Pak nějaká šílená důchodkyně s berlí křičela, že ji chtějí okrást a na závěr se tam porvali dva čokli. Jo, abych nezapomněl .... Valdův a Krestův nálet.
Necháme se unášet davem kvůli dětem, aby viděli ohňostroj a poté co spustili BEATLES REV. , kteří se naštěstí nejmladší dceři (6 let) nelíbili (ona rozhoduje), jsme k mé spokojenosti zamířili domů…

Sobota 26.8. 2006
Mám v povaze vždy věřit, že má intuice a zkušenosti při výběru míst nezklamou a ono to vychází, tedy až na 60-70%. Ráno mě čeká přesun k cíli Pinduly, lepím štítek z loňského roku z rod. auta na akční vůz N.O. 2. Vstupenku jsem si koupil poprvé a naposled v roce 2002, tehdy stála 100,-Kč, nikdo ji po mě nechtěl. Postupem času jsem si k placení vstupného vybudoval odpor ( když např. "vyčuraný" Hošák na Vsetíně vybíral na Moravě a Slováci ne. Štve mě, že musí platit děti, štve mě, že firma patřící Němcům je na tom tak bídně, že nemůže nabídnout to co Matador SK, štve mě Leoš Mareš (loni) a banda vyčpělých "celebrit" (letos) a taky městská zkouška :), hold nejsem Mirek Dušín, abych to ukončil. Důležitý je pro classika oblek, tak jako jezdci vybírají mokré , slicky či média, i já volím mé boty zvané smraďáky (ještě dnes v úterý 29.8. jsem si myslel, že v kůlně jsem objevil ztracené kotě, byla to ale má oblíbená obuv). Vojenský mantl, zvaný kongo, kde je spousta kapes a můžu v něm mít 3 krabičky cigaret, kdyby něco….Kafe na dvorku s fantastickou cigaretou a kolem 8. jdeme na věc. Parkuji asi 100 metrů od cíle, milí policisté mě s omluvou upozorňují, že stojím moc v cestě, napravuji to a přes pole kukuřice míříme k horizontu. Už asi v půli cesty cítím, že obutí na 1. RZ jsem nevolil správně, mé smraďáky jsou plné vody, hlavně, že jsem dostál svému slibu nikdy neplatit vstupné :) Do startu zbývá asi půl hodiny, když už na místě pozoruji, že zde jaksi není žádný pořadatel. Lidí není mnoho, s flaškou piva vzorně za páskou vidím Danyse, zbytek zas až tak moc neznám. Po průjezdu bezpečáků už není za páskou nikdo. Je 10. minuta od startu a je to Roman, famózně. Pech má tvrdší dopad. Za horizontem je cesta hodně uskákaná a je neuvěřitelně vzrušivé pozorovat vozy v 160 km/hod. Mladík Tanev letí hodně daleko, Prst na konci rovinky chytá pankejt, na milisekundu ve mně zatrne, jelikož vůz se začíná "pakovat", mistrovské kontra řeší vzniklou krizi. Čekám na Bebenka, má velké srdce, Bouffier, Gavlák, ti všichni drží plyn na podlaze až do poslední chvíle. Chvojka letí bokem, ale zvládá to. Štěpánek je ve velké krizi, rovná to až po několikátém kontra, je to fantazie, téměř chybí hluchá místa. Už ráno jsem zaregistroval "týpka" , který se na Pindule vyskytuje pravidelně. Poznáte ho podle dlouhých vlasů, fantastického prochlastaného hlasu a hlavně, že z ruky nikdy nepouští flašku s pivem, měl odhadem zhruba 10. a právě se začíná rozezpívávat ( hokejové chorály). Docela mě štvalo, že tu nebudu na druhý průjezd,v předloňském roce s vlajkou asi na snad 4 metrovém prutu neustále řval a zpíval jako Pepin z Postřižin. Horizont je prostě horizont, ten snad nikdy nezklame. Slyšet, jak jezdec drtí plyn k podlaze, neubere a pak…. Ke konci pole se přesunuji o něco níž až jsem nakonec zhruba v místech, kde opustil trať zmiňovaný Votava. Jakmile slyším naplno vytočenou Fabii Mitchela, je mi jasné, že se musí něco stát. Přede mnou chytá protější pankejt. Neubral ani na chvilku. Naopak pod plným plynem, půlkou auta v příkopu bez ohledu na odlétnuvší zadní nárazník dostal vůz zpět na cestu. Smekám před všemi, kteří měli na Pindule srdce, a bylo jich hodně. Přejezd na Troják probíhá v poklidu, dost dlouho se držíme za Cavigiolim, který později končí u zlínského Spáru při civilní nehodě. Ani se moc nedivím , ty jeho myšky. Na Troják najíždím od konce Kašavy, kde je cesta, která se snad někdy pojede jako rzeta. Na 1,5 km je všechno, stoupání 70%, bahnitá esíčka za milíři na pálení dřevěného uhlí. Snad tudy někdy ukončí alespoň Podhoran na Kopné. Na místě se setkáváme s bráchou a v protisměru RZ vyrážíme po trati přes kopec k horizontu nad Dršťkovou. Mému strojovému tempu nikdo nestačí, a když se spouštím cca 88% klesáním pokáceným lesem k potoku jenom tak na půl ucha zaslechnu vzdálené proklínání mé osoby. Pravda je, že když mě tlačí čas, uštval bych i profesionální komando. Na místě, které je hodně nebezpečné není opět žádný pořadatel, poznávám kámoše z JNK, celkem je nás tu ne víc než 6 lidí. Výběr se ukázal jako poměrně špatný,horizont za 2 roky ztratil své nakopávací kouzlo. Jede se ovšem úžasná palba, jsme od aut asi 1m, ovšem na bezpečném místě…. Už chápu 5. místo Barvíka, skvělé. Plyn a brzdy až na poslední chvíli. Velký problém má Tomaštík, ale ustál to. Cestou zpátky mě docela udivuje skutečnost, že na trati nejsou vyházeny žádné nečistoty. Máme spoustu času tak se ještě vydáváme na sjezd do Vlčkové do pravé po prudkém sjezdu. Je tu spoustu ostružin, kterýma se cpeme… V levé jsou stopy po krizi, byl tu Polák Majek, který poté skončil na můstku v Lukově, stejně jako Solowow. O zatáčku dál, kde v opačném směru za mé asistence havaroval do stromu Štajf a v příkopu s vylomeným kolem zůstalo Subaru (2004) se obracíme k autům, odjíždíme zpět na Pindulu. K trati vyrážíme lesem z opačného směru, je spousta času, jíme, kecáme, hulíme. Volá mi kámoš, zvaný tlusťoch. Se zlomyslnou radostí mu popisuju jak se ke mně dostane. Pomlčím o neprostupných houštinách, bažinách a dalších pastích. Má zlomyslnost došla naplnění, když mi po cestě ke mně asi 10x volá, že určitě zabloudil, protože je strašně hluboko v lese, určitě tak asi 3 km cesty a ne 600 metrů, jak jsem mu popisoval. Musím podotknout, že naše zlomyslnost je vzájemná, a když po 11. telefonu podle projíždějícího auta bezpečáků zjišťuje, že je asi 100 m ode mne , opouští myšlenku na návrat. Beztak se musí vrátit, po cestě totiž ztratil brýle údajně za 5 tis. Kč.) A je tu 2. kolo, opět super adrealin, vzpomenu jen 2 jezdce – Wolf, úžasný let bokem se sprchou kamínků mezi nás diváky a opět Bebenek, tu vytočenou 5 či 6 bez sebemenšího ubrání mám pořád v uších a drtivý dopad zase v podvědomí. Začíná podvečer a míříme k autu, sobota byla skvělá, ale cítím, že hladina adrealinu ještě není naplněna…

Osud už rozdává karty k závěrečnému finále, zítra se zase protnou osudy známých i neznámých lidí.



Neděle 28.8. 2006
Dnes opět beru rodinku, tedy 3 moje ženské. Přejezd čítá asi 3 km. Cíl statek nad Žlutavami, RZ Halenkovice. Brácha jako obvykle zaspí, tak si vychutnávám první ranní cigaretu s kafem sám. Hlavou mi plynou vzpomínky na místo, které hodláme navštívit. Je to dlouhý nálet do téměř pravoúhlé levé, specificky utáhlé. Vnější část v minulosti lemoval plot z betonových sloupků, teď je z něho torzo. Toto místo jsem objevil koncem 90. let, kdy tu udělal průsek Tomek st. s kitovou Felicií. V roce 2003 tu před mýma očima vylétá Dodi Béreš, jeho Corolla tu nechává kusy předního nárazníku a další pokácené sloupky. V roce 2004 si vybavuju partu Poláků a od té doby s oblibou používám výraz "lamyzajebane" ( čti zajebané lamy), které chovají na místním statku. Poláci tam tehdy přišli o vlajku, když Milan Liška v bočním smyku sestřelil plot, na němž visela polská vlajka. Pak se s ní fotili se slovy "naša flaga". V průseku po Liškovi ještě zaparkoval Kosciuszko a Michala Hondu katapultovala mulda hlíny o kousek dál. Loni to tak divoké nebylo, skončil tu pouze Micák v hloubi pole v divokých smycích. Letos z původního plotu zbývá už jen torzo, jsem zvědav, při střelbě co se jede, jaký bude jeho osud. Opět přelepuju štítek na rod. Vůz n.o. 1 a po půl 8. v poklidu vyjíždíme. Mám v závěsu policistu na motorce, takže míjím odbočku u srubu, která vede přímo k trati. Při nájezdu se málem srážím s Danysem a jeho kamarády. Na samotném místě jsou asi 2 auta, čeká nás cesta asi 200 m do kopce plného kravinců, což ovšem není to nejhorší, jelikož po přelezení plotu začíná mě a mojí rodinku pohlcovat bažina Vybavuji si scénu z majora Zemana, kdy převaděčka "Bestie" mizí pod hladinou. Od mojí bych to jistě schytal víc, kdyby tam nebyl Danys, tak se ovládá, ovšem se mnou je zvyklá už na vše :)
Tak jako obvykle lidí je poskromnu, 1 pořadatel, kterého potkávám každý rok, parta Přílukáčů - Klaxon, Pupek... Volám ještě Tlusťochovi, protože bažina je velké lákadlo mé zlomyslnosti, nebere telefon, svině. Poslední minuty učím mladší dcerku propichovat prstem mléko. Je to 1. ranní RZ, jezdci bývají ještě "studení", ale plni rozhodnutí z pauzy o případném zatáhnutí. To je případ francouze Bouffiera, 3. v pořadí.
Bryan drží stále plný kotel, je mi jasné co bude následovat. Modrý kouř od gum po zášlapu a jeho 206 neovladatelně směřuje do plotu. Vyrážím na pomoc. Ladným skokem se přehupuju jako kovboj přes dřevěné zábradlí (sklízím obrovský úspěch u své starší pubescentní dcery, pro kterou jsem jinak jen "prďůch") Vůz je zaklíněn v torzu plotu, spolujezdec Panseri se odpoutává a jde taky na pomoc. Nemám se kde vměstnat, ukazuji Boufierovi, aby stáhl boční okénko, ten túruje S 1600, ale vůz ne a ne se hnout. Klakson usměrňuje naši snahu na nahození zadku vozu do boku. Periferně vnímám Danyse, který je tu taky. Rveme za zadní blatník 206 tku do boku, příšerně mohutně řvu do rytmu. Podařilo se!!!! Ovšem přední kolo na sebe nebezpečně namotává ocelové lano, rvu ho ven a Bouffierův vůz je konečně svobodný. Adrealin se dostal na maximum. Jdu se suvenýrem zpět za babami a dávám si cigaretu na uklidnění. Není mi souzeno ji dokouřit, je tu Trojan, který ovšem v mnohem menší rychlosti zašlapuje vůz naproti místu, kde stojíme, opět přeskok., ale Karel už couvá a pokračuje. Nechává na místě lízátko a práh, který já vítězoslavně zvedám nad hlavu. Je mi jasné, že drama nekončí. Nasazení s jakým jezdci jdou do 1. RZ je maximální. STČ 42 – Kostka- Krečman jde do zatáčky, jako by tam nebyla, prolétává šílenou rychlostí místem, kde udělal průsek Bouffier, rve pásky v zakázaném prostoru a letí proti divákům. Vůz ze smyku smetává vše, co mu přichází do cesty. Ale to v té rychlosti nestačím vnímat. Automaticky už po třetí skáču na pomoc, která ovšem není potřeba. Kostka se vrací zpátky na trať, málem se srážím s Danysem , který sbírá svůj přejetý batoh. Všude vládne zmatek a emoce, najednou si uvědomuju, že stojím u trosek stanu , jenž stál v zakázaném prostoru, aniž mu někdo věnoval pozornost. "Někdo tam je!" slyším výkřik. Můj pohled se stočí na roh stanu, kde se něco hýbe. Jako opařený beru do rukou zip a snažím se to „něco“ dostat ven. V hlavě mám úplně vygumováno, jednám jako stroj, konečně. Na osobě, co se tam zmítá, nevidím žádné stopy zranění, je to Polák. "Jsi o.k.", křičím na něj. Nevím, jestli je v šoku, nebo zraněný, ale každou chvíli tu může být další vůz. Beru poláka pod rameny a táhnu ho pryč. “Moje buty, moje buty“ jsou jeho první slova "Kašli na boty ty vole, přežil jsi vlastní smrt!", řvu na něj a odtahuju ho pryč, to už vidím, že je v pohodě, hážu mu ještě jeho „buty“ a mizím pryč. To je tedy síla, něco jsem na rally už zažil, dokonce pád vrtulníku….fuj!!!! Od Danyse se dozvídám, že stan nesmetlo přímo auto, ale ocelová lana z plotu, které za sebou Kostka potáhl. Kluka co stál u nich prý vymrštily do vzduchu, ale je o.k. Cigareta má fantastickou chuť, Rzeta dál pokračuje. Nahromaděný adrenalin doslova "stříká z uší" show ještě není konec, což potvrzuje Orsák a jeho zášlap. Moje mě upozorňuje na Danyse se slovy, že má stejně šílený výraz, jako já…,ano jsme šílenci,ale krásní…) Původně jsme měli v úmyslu zajít v pauze do statku na pivo, ale akčně měním plán a beru ženské do servisu, kde hodlám Karlovi Trojanovi vrátit nepoškozený práh. Řízením osudu ho před sebe pouštím v Kvítkovicích na křižovatce, blikne na mě všema čtyřma. Na světlech jdu za ním a říkám mu, že něco nechal na Žlutavach. Je moc rád a domlouváme se, že mu práh dám v servisu.
Na parkovišti je pár aut. Karel společně s ostatními čekají na časovku, chvilku spolu kecáme. Říkám mu, že předvedl nejslabší výkon,jelikož se ani nedotkl plotu.."hele,nemáš ještě lízátko?", zní jeho slova. ,,To by jsi už chtěl moc," odpovídám se smíchem. Přijíždí Kostka, Láda Krečman mi říká ,že než odjeli,viděli že kluk je po zásahu lanem OK, říkám mu o Polákovi ve stanu, jenom kroutí hlavou. V servisu to žije, nejmladší dcerka je fascinována, nemůžu ji ani ani odtáhnout, vidí Krestu,d ostává plakát od Taneva. Její fascinace je pro mě nádherná…)) Voláme si s bráchou a domlouváme se na setkání u nás doma a návštěvy úplně poslední zkoušky na Komárově, o které jsem původně vůbec neuvažoval. Čas nás nikde nehoní, dáváme si v klidu kafe a cigáro. Začínají se honit mraky, asi sprchne. Beru kongo, akčnívůz No2.., k místu, což je dlouhý nálet z kopce do kombinace levá, pravá to jsou asi necelé dva kiláky a 500m přes pole,houští a potok. Najíždím na polňačku a dál po cestě vhodné pro OFF ROAD pomalu přejíždíme zhruba doprostřed rzety. Loni jsem tento přesun absolvoval dvakrát mezi Žlutavami a viděl tak celkem 4rz. Loni to byla nuda, letos se jede střelba. Panoramatický pohled z kopce na trať a už se spouštíme k našemu místu. Je tu asi 7 diváků a světe div se dva!!!! pořadatelé. Začíná pršet "to bude ještě zajímavé," říkám bráchovi. Plástev kluzkého asfaltu v místě, kde se chodí na brzdy ukazuje svoji ošidnost už při prvních jezdcích. Kresta ji mazácky objíždí, Bouffier letí jak šílenec. Před touto zkouškou měl na Jandíka k dobru 0,2s …bude třetí..tak trochu i mou zásluhou. První velkou krizi má Poulík,chytá kluzký asvalt a málem jde ven. Milan Pantálek drží plyn do poslední chvíle. Je jasné, že se na cestě neudrží. Nevolí zášlap přes hlubokou příkop, ale bojuje. Všema čtyřma v pankejtu ve velkém náklonu se snaží vůz vytáhnou ven, marně. Břeh následující pravé zatáčky ho katapultuje na střechu. "Ty vole," vyrážím můj oblíbená výkřik a utíkám na pomoc. Jsem u auta první, kluci se už drápou ven. "Jste v pohodě?", "jo,jo" zní odpověď. Auto leží na budce v celé šíři pravé strany ,tak křičím na pořadatele, aby mávali, ale jsou to zkušení borci. Při pozdějším rozhovoru s jedním z nich pak zjíštuju, že jako pořadatel nevynechal od r.1978 jedinou Barumku. Obracíme vůz zpět na kola do příkopu. Milan si bere od bráchy cigaretu. První telefonát s teamem. Chtěli by, aby to hoši dotáhli na rampu, bohužel,to nepůjde. Policejní vrtulník nám předvádí nálet a la Saigon Až tabulka OK v rukou jezdce ho odhání od havarované miciny. Leje jako z konve. Neúnavný pořadatel, mokrý do poslední nitky neúnavně mává vestou. Nebýt něho, nezůstal by Pantálek asi osamocen. Kecáme ještě s jezdci. Milan je naštvaný, že to neposlal rovně. Ptám se ho na horizont na Pindule - potvrzuje mi nájezdovou rychlost 150-160 km/h.

Klikni pro zvětšeníKlikni pro zvětšení
Klikni pro zvětšeníKlikni pro zvětšení
Klikni pro zvětšeníKlikni pro zvětšení


36. ročník Barumky se stává historií. Vyrážím pro auto a vracím se protisměrem pro bráchu. Pomáháme vytáhnout a naložit havarované auto. O pár okamžiků později parkujeme doma u baráku. Dnes jsem najel cca15km..A to je konec přátelé.

Text: Milan Kovařík (Kein)
Foto: Rallysport Příluky, archív autora




Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=1574