Už dlouho dopředu jsem sledoval letošní technické zbrojení na novou sezónu v zemi čabajky a segedínu, tedy v Maďarsku. Když pak byly na netu zveřejněny fotky z představovaček, nejen předních posádek, moje nutkání přerostlo v "chtění" tuto rally navštívit. Vše dostalo ovšem jiný spád, když Mira Tarabus oznámil, že Valašskou rally pojede v novém voze a to hned v kitové Feldě. Přeci jenom jsem si vyjel ze stránek www.duen.hu tzv. "itík pro diváky," který ve formátu PDF obsahoval mapy RZ, startovní listinu a všechny potřebné informace pro diváky pěkně pohromadě.
Už dlouho dopředu jsem sledoval letošní technické zbrojení na novou sezónu v zemi čabajky a segedínu, tedy v Maďarsku. Když pak byly na netu zveřejněny fotky z představovaček, nejen předních posádek, moje nutkání přerostlo v "chtění" tuto rally navštívit. Vše dostalo ovšem jiný spád, když Mira Tarabus oznámil, že Valašskou rally pojede v novém voze a to hned v kitové Feldě. Přeci jenom jsem si vyjel ze stránek www.duen.hu tzv. "itík pro diváky," který ve formátu PDF obsahoval mapy RZ, startovní listinu a všechny potřebné informace pro diváky pěkně pohromadě. To je rozdíl oproti některým českým pořadatelům, kteří když vydají mapu, tak jí nepovolí tisk, nebo nevydají mapy žádné.
V pátek po práci sedáme do auta a jedem směr "Valmez" do obce Perná. Tady sledujeme první vložku Valašské rally. Asi deset minut po průjezdu Miry Tarabuse, zvoní telefon, a na druhé straně sám Mira.“Projela nám ojnice blokem, končíme.“ V tu chvíli bylo jasné, že jedeme do země paprice zaslíbené.
Odjezd jsme naplánovali na půl druhé v noci. Na benzínce jsme nakoupili jídlo a pití a vyrazili. Cestu jsem nasměroval přes Trenčín, Bánovce nad Bebravou, Prievidzu, Detvu, Lučenec a Filákovo. Před sedmou jsme byli na hranicích. Ráno nás vítá slunečné počasí s modrou oblohou. Kolem půl osmé parkujeme na v pořadí druhé RZ. Zarazilo nás, kolik už tady bylo lidí, když start vložky byl v 9:36. Je pravdou, že na každou RZ (jely se v sobotu tři normální a jedna opičárna na letišti) byla v průměru dvě přístupová místa. Lidí přibývalo a my se dali do svačení, přeci bylo ještě dost času. Z auta co zastavilo za námi vylezli tři Maďaři, a začali zjišťovat naší SPZ. Říkáme jim že jsme Češi, a na to jeden z nich. "jó borovička, Zlatý bažant," a my na to, "né to jsou Slováci, my jsme Češi," a on "Be(c)herovka,", a my nato "správně". Čas průjezdu se blížil a tak jsme vyrazili na trať. Přišli jsme k diváckému vracáku, který znám z různých maďarských videí a vydali se po směru vložky. Našli jsme pravou utaženou do kopečka po rychlém náletu a následně byla vidět levá ostrá na blátě. Už slyšíme troubení fanoušků z vracáku a za chvilku uvidíme poprvé 307 WRC. Janika jede rychle a velmi čistě. Motor má opravdu velký kroutící moment, až se zdá že jezdec má auto podtočené. Při průjezdu Benika jsme aplaudovali. Balázs poslal hranatého Focusa do zatáčky krásně bokem a do druhé to jenom překývl. To samé, ale s dvoukolkou předvedl můj oblíbenec Róbert Bútor, poprvé jedoucí s Ignisem, paráda.
Se Slovenským Dodim jeli v sekundě. Nejrychlejší čas má ale Tomi Turi sedlající poprvé Fábii od Karla Trněného. Bohužel jsme ho viděli naposled, ale auto je to moc pěkné. Velmi pěkně jede mladý Botka s enkovou šestkou a mladý Ranga, syn zesnulého několikanásobného mistra země Lászla Rangi. Poprvé vidíme i Lancer deváté evoluce, jede s ním László Hankó a snaží se. Jsme zvědaví na Trinera, ale Emil už k nám nepřijel, na jedničce mu selhala "špajska." Docela nevyvedený víkend Impromat týmu (Mira Tarabus jel s Felici kit car také z Impromat týmu). Ke konci startovního pole se přihnala smečka divokých žigulíků. Na Šumavě jel jeden Szabó a jaký sklízel aplaus, ale tady jich jede kolem patnácti, počítám jak áčka tak i béčka VFTS. Každý posílá Ladovku do zatáčky zadní SPZ-tkou napřed a lidi skandují a je na nich vidět nadšení. Po posledním autě, kterým byl, jak je na Maďarsko zvykem Trabant, skončil první průjezd. Byli jsme velmi spokojeni a i kluci, ze středu pole, ve třídách N2, N3 se snažili a jeli velmi pěkně.
Vydali jsme se k autu a byli jsme uchváceni kolik šlo po cestě lidí. To bylo fakt jako na Václaváku. Tolik lidí jsem zažil naposled na Barumce v osmdesátém-pátem.
Na druhý průjezd jsme se rozhodli jít do protisměru, do rychlých protahováků. Tady loni boural Trencsényi s áčkovým Lancerem, ale to se jelo opačně. Sedíme na zemi, je krásně teplo a v dálce se tyčí Kékes, nejvyšší hora Maďarska, vysoká 1015m n.m. Z klidného jarního dne nás vyruší francouzský lev. Janika letí jako z praku, Benik, Spitzmuller také. Tagai jede rozbitý po předchozím kotoulu v retardě. Ovšem největší střelbu předvádí Béreš a Bútor. Tito dva rivalové na identických vozech se perou jako dva kohouti o první vylezlou žížalu ze země. Trochu nás mrazí diváci SEDÍCÍ přímo na tečně rychlé zatáčky, která se jede tak 160km/h. Naštěstí průjezd se zdárně dojel až do konce, i když pohled na průjezdy letících žigulíků a Swiftů přímo na poklidně sedící lidi byl opravdu "úchvatný."
Po dvou průjezdech tuto RZ opouštíme a jedeme na předposlední vložku dne. Přijíždíme do pravého odbočení na hlavní cestu. Podle mapy se k odbočení přijíždělo z kopce 325 m n.m. vysokého, takže naše kroky vedly právě na tento sjezd. Byl ještě čas, tak jsme šli ochutnat maďarské chmelové pochoutky. Kupujeme u stánku pivo Borsodi, moc nám nechutná, taková jarová voda. Zajímavé bylo že za Borsodi jsme dali 200 forintů a za Radegast chtěli 150 forintů. Ale byl to Radegast vyráběný v Maďarsku. Došli jsme k dalšímu stánku, tady prodávali značku Arany Azsok, ano je to pivovar, který je hlavním sponzorem odstoupivšího Tomi Turiho. Aspoň tak maďarskou hvězdu podpoříme, když už nejede. Zrovna když si pochutnáváme na sponzoru Tomiho a chceme, aby nás někdo vyfotil, přichází k nám maďarský fanda a povídá, jestli známe Bohumila Stejskala. "Myslíš toho z Kurvahoši guten tag." "Ano toho," odpovídá Maďar a všichni se tomu hodně smějeme. Nedovedu si představit, jak zní překlad tohoto kultovního filmu do maďarštiny. Hodiny neúprosně běží a tak se přemísťujeme k trati. Nacházíme perfektní úsek, nálet z prudkého kopce na úzké rozbité cestičce do levé kopací zatáčky. Janika rychle, ale klidně. 206 WRC mu podle nás seděla lépe.
Už z nájezdu Benika bylo jasné, že něco uvidíme. Benik do levé zatáčky zatočil ve velké rychlosti a Ford mu po čumáku mířil na břeh a ukazatel směru. Ten byl zakotven do země dvěma ocelovými profily velikosti 10. Jako zázrakem se auto chytlo a zůstalo na cestě, jinak by bylo po pozdějším vítězovi jako po žábě. "Spici" krásně bokem, za to Bútor už řešil malou krizi. Robert Bútor je jezdec, který jede vždy naplno a to je pro oči diváka parádní. Skvěle jedou bratři Botkové, ale ten mladší s N4 jede na oko lépe. Snaží se i veterán László Vizin s Corollou WRC, ale na mlaďochy už nemá. Rychle se prezentuje i poprvé s Polem S1600 jedoucí Pálinkás, který startoval předloni na Barumce, tenkrát ovšem s kitovým golfem. Nájezdy áčkových žigulíků popíraly fyzikální zákony. Pokaždé jsme si mysleli, že to nemůžou zastavit. V této fázi závodu, k nám přišla sympatická maďarská rally-fotografka a tak jsme se s ní dali do řeči. Pokecali jsme plynulou angličtinou (pouze zjejí strany) a dala nám vizitku na stránky kam přispívá svými fotkami- www.rallyfanclub.hu. Po posledním autě zapadlo i slunce a začalo se stmívat. Ochladilo se a my přemítali jestli pojedeme domu, nebo zůstaneme na neděli. Část z nás spěchala za povinnostmi do Zlína a část chtěla zůstat. Nakonec po SMS s Petrem Sagnerem, že také jedou domů, jsme se rozhodli pro první variantu. Kolem třetí jsme byli ve Zlíně, plni pěkných zážitků z tamní krajiny, lidí a hlavně skvělého motorsportu.
Kdybych mohl srovnat maďarské soutěže s našima, tak máme rychlostní zkoušky o mnoho techničtější, aspoň co se asfaltových podniků týče. Pořadatelsky je to v Maďarsku zabezpečeno daleko volněji. Nikdo na tebe "nebéká," ale za to lidi stojí někde hodně nebezpečně. Špička je na asfaltu srovnatelná s naší, "pévéčka" máme asi rychlejší, ale střed pole mají určitě lepší oni. No a ladovky jsou kapitola sama osobě. Určitě doporučuji se jet do Maďarska podívat, je tam skvělá atmosféra, hezké výkony jezdců a velmi rozmanité startovní pole.
Text: Zdeněk Vladyka
Foto: Petr Kunčík
