Již před Barumkou jsem předběžně kývl Ondrovi Blaťákovi na spolupráci při Rally Vyškov, která startovala dva týdny po vrcholu české rally sezóny. Bohužel na Barumce jsme dali s Danem Zpěvákem obrovskou ranu a tak jsem na nějaké další závodění neměl vůbec žádnou chuť a okamžitě Vyškov odvolal. Postupně se mi vše rozleželo v hlavě a já změnil své původní rozhodnutí a postupně se začal těšit na svezení v Peugeotu 106 rallye. Všichni mi říkali, že to bude pohoda a já si aspoň trochu odpočinu po hodně náročné Barumce. No … posuďte sami, jestli to byl odpočinek.

Jsme v prvním servisu a naše zraky směřují k obloze. Je hodně zatažená takže musíme z naší skromné nabídky vybrat nepříliš kvalitní mokré gumy. Ty máme navíc jen čtyři, takže do rezervy dáváme suchou. Těšili jsme se, že bude sucho a aspoň využijeme potenciál vozu, ale celou noc pršelo a toho jsme se opravdu báli. Cesta na 1. RZ je místy suchá, ale kousek dál zase lehce prší. Ondra má strach o osud gum na suchém asfaltu, které dlouho nevydrží hrubší zacházení. Na rozjezd si v tradici posledních let pořadatelé připravili RZ Hlubočanská. Není to nějak náročná vložka, ale je zde třeba dávat pozor na nepříjemné obrubníky v prudkých zatáčkách a také na zrádnou šotolinu v Hlubočanech. Tak jdeme na to. 3, 2, 1 start. Zpočátku je trať docela vyschlá, ale ze vnitř zatáček se začíná vytahovat velké množství bahna a kamenů. Do Hlubočan se přijíždí padákem a prudkou pravou zatáčkou. Už tady hodně těsně míjíme obrubník. Šotolinová část nám vychází velice hezky a my v rychlých zatáčkách opouštíme obec. Blíží se známý přeskok přes hlavní cestu na panely. Navzdory prohlášením, že bude svého miláčka šetřit, Ondra to drží a jsme hodně krkolomně katapultováni přes cestu. Chvilku to trvá než máme všechna čtyři kola na panelech, ale to už prudkým sjezdem projíždíme k mostku. A dál k retardéru v Lysovicích. Rychlá okreska nás dále přivádí do Zvonovic a jsme v cíli RZ. Navzdory všeobecnému ujišťování, že pojedeme hodně pomalu, mi jízda připadá hodně svižná a když v cíli zapisuji časy soupeřů, ani se nedivím, že máme druhý čas za rychlým Mikulkou. "Takto by to dál nešlo, to za chvilku zrušíme gumy a máme po závodění, teď musíme jet klidnější stopu," konstatuje Ondra.

Přejezd na dvojku je velice krátký, bohužel začíná stále víc pršet a naše obavy sílí. Hlavně opatrně před retardérem, ujišťujeme se. Navíc za námi ještě přichází pořadatel a znovu nás varuje před kluzkým asfaltem. Startujeme. Hned ve druhé zatáčce chceme vydělat a celým autem ji řežeme přes patník. Hodně to ale kopne směrem k plotu a z přepokládaného vydělání je drobná krizovka. Od Nemojan začíná specifický kluzký asfalt. Tady to je o tom, kdo má odvahu to držet, protože auto neustále tancuje po cestě a je hodně těžké zvolit správné tempo. Ve stoupání před sjezdem k pístovickému retardéru přední kola silně hrabou a já si vybavuju Miru Tarabuse, který tady v roce 2001 při souboji s Jiřím Volfem zažil na vodě velkou krizi a poprvé v kariéře couval. Před závodem nás právě před tímto zrádným místem hodně varoval. Do intrecomu hlasím - v klidu, prodej to a brzdi dřív. Vypadá to, že retardér v klidu zvládneme, ale najednou přestává platit fyzika, auto se stáčí a boucháme do dvou pneumatik, které odvážíme. To je půlminuta penalizace, bleskne mi hlavou , ale to už projíždíme kolem vyválené Felície Řeháka. Šotolina, kterou objíždíme Račice se mi velmi líbí i se skokem kterým končí. Dopad na přední kola je tvrdý, až mi poskočí žaludek. Dál se svižně pokračuje hezkou, ale zrádnou okreskou až do cíle. Z jízdy mám velice dobrý pocit, jen mě mrzí ten retardér. Zapisuji časy a vidím, že jsme ostatním docela naložili a po dvou RZ musíme být na prvním místě. Spokojeni odjíždíme na trojku, když se Ondrovi začíná zdát, že auto zatáčí doleva. Zastavujeme a vidíme, že máme defekt levého předního kola. K..va to není možné. Rychle vyskakujeme a měníme kolo. Nevhodný hever a další problémy s výměnou kola mi dávají vzpomenout na stresy z Barum rally. Konečně máme suchou pneumatiku v předu nasazenou a rychle doháníme časovou ztrátu. "Tak a máme po závodění, s takovýmto obutím pojedu hodně opatrně," říká Ondra a já ho ještě upozorňuji ať prodává hlavně pravé zatáčky. Před startem RZ se hromadí auta. Zkouška je zrušena a to nám přichází velmi vhod. Je čas a tak plkáme s ostatními posádkami. Nečekaně hodně vozů třídy N1 sežralo retardér. My máme jenom trochu prasklý nárazník, ale ostatní mají docela slušně pomačkané plechy. Bez přileb startujeme do trojky, kde kontrolujeme rozpis na další průjezd. Překvapuje nás, že mokré kostky drží překvapivě daleko víc než kluzký asfalt. Máme zkontrolováno a hned jsme v padesátiminutovém přeskupení, po kterém následuje servis.

V servisu přemýšlíme nad obutím. Se zbytku gum se rozhodujeme pro mokré na předek a suché nulky dáváme dozadu. Rezervu bereme mokrou a odjíždíme vstříc druhé polovině soutěže. Před startem 4.RZ mě definitivně opouští představa klidné soutěže. Auto nějak divně brzdí a tak ve spěchu sundáváme kolo a kontrolujeme brzdy. Máme problém s držáčkem brzdových destiček, ale snad by to mělo vydržet. Startujeme a Ondra jede opatrně zejména sjezdy. Velký problém však přichází po přeskoku hlavní cesty. Při dopadu nám vypadává brzdová destička a Ondra ve sjezdu při rychlosti 160 km/h prošlapává brzdu na podlahu. Vím, že je zle, ale naštěstí je kolem nás pole a tak Ondra ve velké rychlosti vybírá nejvhodnější místo pro opuštění trati. Díky velké snaze a štěstí se nepřevracíme a asi po 300 metrové cestě v oraništi s vlastnostmi okruhového kačírku zastavujeme. Autu se absolutně nic nestalo, a tak se vracíme na cestu a přemýšlíme co dál. "Dojedeme aspoň do cíle a tam to odstavíme," shodujeme se. Zapínáme čtyřblinkr a pomalou jízdou s bržděním pouze ručkou jedeme vstříc konci soutěže. Před cílem ještě pouštíme Přibyla, aby vůbec nic neztratil a konečně jsme ve stopce. Ve čtrnácti dnech si připisuji další poslední čas na RZ a hned odevzdávám kartu.

Chtěli jsme si zajít v cíli RZ na párek, ale nakonec jsme se jako správní fanoušci rally vydali do Podivic za našim RSP shlédnout konkurenci. A jak celkově hodnotím soutěž? Rally to byla určitě velice hezká a náročná, kterou počasí ještě daleko více zdramatizovalo. Je škoda, že jsme nedokončili velice dobře rozjetou soutěž, protože šance na stupně vítězů byla opravdu velká. Pozitivní však je, že se snad ukázal potenciál vozu i jezdce a já jako spolujezdec jsem se opět po havárce na Barumce dostal do větší psychické pohody. Také výlet mimo trať se odehrál asi v nejlepším místě rally. Kdybychom vozovku opouštěli o pár metrů dál, věřím, že překonáme i mou ranu z Barumky. Takže moje smolná série sice pokračuje, protože jsem nedokončil už třetí soutěž v řadě, ale Vyškov hodnotím celkově v podstatě pozitivně. Na závěr bych chtěl poděkovat našim skvělým mechanikům, Štěpánovi Formanovi za manažerskou výpomoc vedoucího týmu, Vladykům za pomoc materiální a všem ostatním za velkou podporu.

PS: po soutěži jsem prohledával místo, kde jsme pravděpodobně přišli o brzdovou destičku, ale nic jsem bohužel nenašel. Našel –li někdo z vás na přeskoku před obcí Lysovice naši brzdovou destičku, dejte mi prosím vědět, strašně byste nám tím pomohli.


Text: Pavel Zvonek
Foto: RSP

Související odkazy k posádce:
Více informací o posádce
Rozhovor s vítězem třídy 9 v MMČR 2011 Ondřejem Blaťákem
O. Blaťák po Rallye Rosice – rozhovor
O. Blaťák veze bronz ze Šternberka - rozhovor
Brno pohledem spolujezdce st.č.79
Rally Vysočina pohledem spolujezdce posádky st. č. 77
Rozhovor s O. Blaťákem před Rally Vysočina
Vyškov pohledem spolujezdce posádky startovní číslo 82


Související odkazy:
Vyškov pohledem spolujezdce posádky startovní číslo 82
Marcel Sítník zkoušel WRC, Jan Štěpán obsadil třetí příčku
XII. Böttcher rally Vyškov – mapy RZ
Böttcher rally ve Vyškově vybírání vstupného nechystá.
XII. Böttcher rally Vyškov– časový harmonogram

Vše o letošním ročníku této soutěže
Online výsledky
Video sestřihy nejen havárií
Nástrahy rally
Ostatní podniky