Böttcher rally Vyškov pohledem spolujezdce st. č. 89
Datum: Sobota, 25 Září 2004 @ 22:58:59
Téma: MČR - sprintrally

Na XIII. Böttcher Rally startovala za náš tým RallySport Příluky posádka Vít Böhm - Milan Böhm s vozem Honda Civic. O tom jak vše probíhalo se můžete dočíst v následujícím článku.




ObrazekTrénink proběhl bez komplikací a také přejímky se obešly bez větších zádrhelů, pouze jeden technický komisař nás přesvědčoval, že naše držáky sedaček jsou vyrobeny z hliníku, který nesplňuje pevnostní požadavky na uchycení sedaček. Snažil se nás usvědčit pomocí sofistikovaného testu montážním klíčem, který měl v držáku zanechat hlubokou rýhu, při následném testu si však málem zlomil zápěstí jak klíč sjel po 3mm tlustém laserem řezaném nerez. plechu (Honzo Partle moc děkujeme za jejich precizní výrobu).

Noci mezi tréninky jsme překonávali ve svých domácích postýlkách a nejinak tomu bylo i z pátku na sobotu. Po ranním brzkém probuzení a po hodinové jízdě po dálnici jsme se značným náskokem dorazili na vyškovské náměstí a zašli společně na ředitelství zjistit svůj startovní čas a k našemu překvapení zde také visely na oficiální vývěsce PÚ o zkrácení RZ4/8 o poslední asi 4 km (byl to podle mě moc pěkný a obtížný úsek lesem, na který jsem se i přes počáteční obavy docela těšil, bylo by tam určitě jiné závodění než na těch zbývajících širokých spojovačkách mezi vesnicemi). V servisu jsme si vyzvedli auto od našich mechaniků a po některých drobných opravách a úpravách vyrazili vstříc startovní rampě.

ObrazekSTART- blíží se 9:18 vyškovského času a mi po odlehčovacím rozhovoru s klukama z Telče (posádka st. č. 80 Přibyl-Hrůza) usedli do naší Hondičky a pomalu se přibližovali ke startu, pořadatelé nám ještě předali již zmíněné PÚ s náležitým vysvětlením situace a mi už najížděli na rampu, vše proběhlo celkem v pořádku až na to, že stejně jako v Pačejově moje křesní jméno trefil hlasatel až na druhý pokus a mi za mohutných ovací všech přítomných fanoušků (zvláště z řad rodiny a přátel bylo jich celkem asi 6) opustily rampu a po chvíli i vyškovské náměstí.

Přejezd utekl jak voda a po několika minutách soustředění před časovkou pěkně ve stínu, ostatně jako ostatní posádky, jsme stáli na startu první rychlostky a já teprve teď začal naplno pociťovat břišního vrňoša, který ze mě spadl až v okamžiku odpočtení poslední sekundy a vyslovení kouzelného slova START!

ObrazekV RZ1 byla snad víc než všude jinde trať složená z velice rychlých úseků, které byly zakončeny nevinně vyhlížejícími, ale o to drsnějšími zatáčkami (dva úseky které stojí za zmínku: zvláště průjezd Orlovicemi, 100m stoupání do kopce s levou otočkou přesně na horizontu následující delší vlásenka a esíčko kolem křížku mezi velice úzké obrubníky (v duchu jsem litoval kluků s Lancery a Octáviemi) a rychlý sjezd z kopce ústící na širokou hlavní silnici a druhý úsek, po 500m rovině zakončené horizontem pěkná levá zatáčka braná travou přecházející do ostré pravé, všechno v lese na vytahaném bordelu a na podle mě asi 2m náspu). RZ jsme prolétli bez zaváhání a myslím,že i v dobrém tempu. V cíly se již neopakovala chyba z Pačejova a mi stíhali napsat čas náš i Pavla Dohnala, ke kterému jsem se chtěli, alespoň „řádově“ přiblížit. Rozdíl našich časů byl pouze 8 sekund a to nás poměrně mile překvapilo. Přišel přejezd a start do RZ2 a mě bylo zase příjemně z naplaveného adrenalinu a těšil jsem se především na skok přes hlavní silnici na panely. Rychlostka ubíhala a já se při diktátu pomalu připravoval na onen skok, předcházelo mu ještě velice pěkné odbočení mezi domy v Hlubočanech, které není do poslední chvíle vidět. Pak vracečka přes mostek a hurá z vesnice, brácha ale pod kopcem špatně řadí a mi tak ztrácíme jak sekundy tak hlavně konečnou rychlost, kterou zdoláváme horizont a tak spíš než skok je z toho jen nakopnutí zadku Hondy, při sjezdu po panelech brácha hlásí vlevo „namotanýho sviště“ (Swift posádky Šimek-Malaník,v servisu se dovídáme,že tam skončil po 7 kotrmelcích) na zábradlí betonový plochy a já si v duchu říkám: „Ještě že nás to jen koplo”. V následujících Lysovicích v levé třináct na štěrku nám utíká zadek, ale situaci se daří poměrně elegantně zvládnout.(Po RZ se od bráchy dovídám, že stejná krize byla i s Ondrou při tehdejším startu). Zbytek RZ probíhá bez větších problémů a mi tak dokončujeme1.čtvrtinu soutěže. Přejíždíme na RZ3, která mi zrovna k srdci nepřirostla. Úvodní úsek lesem se ještě dal překousnout, ale stoupák k zámku (v pravé šest nám na hrozném bordelu vyskočila, po ráně do lyže, rychlost a mi se museli znova rozjíždět) zakončený úzkou bránou na vrcholu, do které se přijíždělo podél zdi a odjíždělo opět podél té zdi, ale na její druhé straně (pravá devět úzká) a následným sjezdem úzkou zámeckou uličkou může být divácky zajímavý, ale mnou a asi ani bráchou ne moc oblíbený,dále následoval velice pěkný konec rychlých a těžkých zatáček před cílem. A jdeme na zkrácenou RZ4, začala v pěkném tempu a v tom i pokračovala přesto se na ní staly 2 krize z čehož ta druhá zatím největší jakou jsme dali.První snad ani nebyla krize jen jsme po rychlém vjezdu do JZD v Zelené Hoře málem trefili osmimetrový stoh slámy (auto sjelo po prachu do strany a než se chytla přední kola myslel jsem, že budeme tahat auto z balíků), druhá přišla v Podivicích na mnou dosud neznámých kostkách. V levé pět dlouhé byl zpočátku průjezd úplně v pohodě, ale asi za polovinou oblouku se utrhl zadek a mi se ani nestačili vzpamatovat a stáli předkem natočeným do směru, ze kterého jsme přijeli a tak musíme otáčet a couvat. Hned v následující pravé pět nám však zadek ustřeluje opět a tak soudíme, že je něco s levým zadním kolem, proto již zbytek RZ jedeme dost opatrně a ještě si brácha plete žlutou návěst před cílovou fotobuňkou se skutečným cílem, který je asi o 100m dál a tak ztrácíme další sekundy. Odhadem nás to vše stojí min. 20 sekund. Následuje UP a servis kde se občerstvujeme rohlíkem a plátkem sýra a také se dovídáme, že na kostkách „hodinařil“ každý druhý. Půl soutěže je za námi.

ObrazekNa přejezdu na RZ5 potkáváme dvě sanitky a 2km za Vyškovem přijíždíme do kolony způsobené škaredou bouračkou našich týmových kolegů, posádky Tulach-Mach. Telefonem oznamujeme do servisu co se stalo a snažíme se na vše rychle zapomenout (já to však nedokázal po celý zbytek soutěže). RZ5 prolétáme v podobném tempu jako poprvé v cíly však ztrácíme 4 sekundy sami na sebe (možná hodně vytahaného bordelu) porážíme však poprvé Pavla Dohnala i Tomáše Hrabce. Na RZ6 předvádíme celkem soustředěnou jízdu pouze s větší rezervou při skoku na panely. Brácha si vybírá svou nejslabší chvilku v poslední těžší pravé pět před cílem a po hezkém náletu do Roštěnic probržďuje a pak ve velké rychlosti vlétáme na obrubník a já v tu chvíli myslím, že už nemáme přední nápravu. Poslední metry jedeme opět velice opatrně, rozumějte skoro krokem. Díky nezabržděným kolům a motorové lyži však na obrubník pouze „najíždíme“ a tak je vše OK pouze odešel jeden silentblok na uložení lyže a ta je prohnutá, to ale zjišťujeme až v posledním servisu. Na dalším přejezdu vše drží takže do RZ7 startujeme opět s plným nasazením. V této RZ si slabší chvilku vybírám zase já a diktuji levou pět do brány se zpožděním a tak proháníme dva pořadatele a málem trháme „mlíko“, couváme a pokračujeme. Na následujícím přejezdu se omlouvám a rozebíráme strategii na kostky v Podivicích. Potkáváme kvůli převodovce odstavenou Hondu Pavla Dohnala s Jiřím Blažkem (zřejmě vysvětlení jejich porážky na RZ5) a naši „vzorové“ nám přejí štěstí na poslední kilometry soutěže. RZ8 jedeme opět svižně s velice světlými okamžiky, v levé čtyři kde nám to v prvním průjezdu dost uklouzlo, na štěrku od silničářů, koutkem oka vidím za svodidlem rozbitého bílo-žlutého Lancera Vládi Barvíka s Romanem Konečným, kteří až do této chvíle předváděli nádherný sport. Přicházejí „kostkované“ Podivice kde brácha vypouští „hodinovou“ levou pětku, ale o dvě zatáčky dál vytáčíme opět polohodiny tentokrát však v opačném směru (nezkušenost vítězí). Poslední kilometr už si užíváme a po posledním servisu projíždíme za mohutných ovací stejných fanoušků cílovou rampou, kde přijímáme gratulaci od ředitele i náměstka krásné vyškovské rally.

Pár slov závěrem:
ObrazekS bráchou jsem se shodli,že se nám soutěž celkem povedla vzhledem ke splnění nutnosti „celého auta“ (auto startuje na Příbrami). Výsledek mohl být mnohem lepší pokud by jsme se vyvarovali chyb prakticky v každé z RZ druhého kola. Cílem ale bylo především dojet a nabrat co nejvíc zkušeností na následující Sosnovou a potom na další již „ostrou“ sezónu. Opět musíme poděkovat spoustě lidí, kteří se na našem startu jakkoliv podíleli.

Díky Milan a Vítek




Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=1143