Barumka, to je prostě pojem. Na Zlínsku, když projede kolem malého děcka závodní auto, tak mu neřekne závodnička, ale Barumka. Tato dáma, provoněná benzínem, letos oslavila 34 narozeniny. Na Barumku jsem se těšil jako malé dítě. Je to přeci domácí soutěž, vlastně ta, která určila největší koníček mého života...
Barumka, to je prostě pojem. Na Zlínsku, když projede kolem malého děcka závodní auto, tak mu neřekne závodnička, ale Barumka. Tato dáma, provoněná benzínem, letos oslavila 34 narozeniny. Na Barumku jsem se těšil jako malé dítě. Je to přeci domácí soutěž, vlastně ta, která určila největší koníček mého života. Letos byla plná změn co se startovní listiny týče. Když jsem se dozvěděl, že vozy WRC pojedou až na konec, bral jsem to jako žert. Po té co se ukázalo, že je to pravda, tak jsem byl vlastně rád, že vůbec startují. Vždyť Barumka je jedinou soutěží s koeficientem 20, kde vůbec tato vozidla závodí. Pro mě i pro kamarády tedy wéercéčka při Barumce vypadla z hlavního zájmu. Více jsme se teď těšili na dravé šestnáctky a rychlá enka v rukou zahraničních jezdců. Kuzi, Solowow, Cserhalmi na enkách, Jean Joseph, Thiry, Van de Wauwer, Kosciuszko v eskách a sám voják v poli Pedersoli v 306 maxi, slibovali vyrovnanou a napínavou bitvu. I naši jezdci se rozhodně nechtěli zahanbit. Nikdo nemohl přesně říci, kdo je před startem favorit a kdo vyhraje. Dříve bylo jasné, že vyhraje vůz WRC.
Vše začalo ve středu. Tu jsme strávili návštěvou seznamovacích jízd a ve večerných hodinách jsme se zúčastnili promítání v hospodě na zlínském zimáku, které zorganizoval Plhus a promítací materiál dodal Rallysport Příluky. Byl to příjemný a pohodový večer, taková předzvěst před čtyřmi rallyovými dny. Je čtvrtek a my stojíme na Shakedownu. Ten je pro vyzkoušení auta opravdu na prd. Je na něm snad osm zatáček, ale my jsme si ho užili naplno. Stoupli jsme si totiž do posledního esíčka před cílem v Oldřichovicích, do kterého se přilétá velkou rychlostí. A děly se tady velké věci. První kdo přehnal nájezdovou rychlost byl Honza Votava. Ten svou osmičku zadupl na brzdy, až po něm zůstala třiceti-metrová brzdná dráha a do zatáčky se vlezl pouze za pomocí velkých hodin. Druhý kdo držel plyn více než bylo zdrávo byl domácí Honza Jelínek. Ten se roztočil už v nájezdu a vyletěl bokem po tečně ven ze silnice. Auto se naštěstí zastavilo o břeh, ale bouda byla velice blízko. No a tím třetím, který přehnal rychlost byl náš Mira Tarabus. Tomu se auto taky na brzdy spakovalo. Jen o vlásek minul tři trnky a skončil jednou půlkou auta v trávě. Byli jsme vlastně svědky největší Mirovi krizovky po celou dobu jeho závodění. Jinak průjezdy Tibiho, Pedersoliho, Kuzaje, Josepha - to byla fakt bomba. V levé jeden bok a jen překlopili do pravé.
Je pátek kolem páté a my plni očekávání stojíme nad Luhačovicema v rychlé pravé zatáčce, po které následuje delší rovinka, která dovede posádky až ke známému skoku přes betonový nálitek. Thiry a Joseph se přiřítili v omezovačích, ale oba jeli naplno. Časově nejrychlejší byl ovšem Ital Pedersoli, který v nájezdu už tak odvážný nebyl. Největší brutál předvedl Kuzaj. Ten člověk opravdu jede všude full. Rychlý smyk předvedl Valoušek, ale čas nic moc. Černohorský má defekt a Štěpán jede na blikry. Už při náletu Jarcovjáka bylo vidět, že bude moc rychlý. Při nájezdu do zatáčky se toho lekl, šlápl na brzdy, auto se přetočilo a bokem mířilo na vrostlý strom. Naštěstí ho bílé evo VII minulo a skončilo ve vnitřku zatáčky v hodinách. Po poslední en-jedničce čekáme na "veterány" WRC-éčka. Když přiletěl Roman, ale hlavně Kopejda, museli jsme, ač neradi přiznat, že Super šestnácky a enka WRC-i nenahradí. Fábia jako kdyby neznala zatáčku. Honza jí proletěl až nadfyzikálně rychle. Po Vošickém se vydáváme k autu. Jdeme naštěstí po poli, ale celý dav lidí se vyhrnul na silnici. Lidi začali startovat traktory a motorky a z ničeho nic se asi po pěti minutách objevilo žlutobíle WRC-o. Lidi uskakovali na poslední chvíli a Karel si musel připadat jako v Portugalsku, s tím rozdílem, že tam by byli lidi na jeho příjezd připraveni. Dopadlo to dobře, ale mohla z toho být tragedie jako hrom. Kdyby se za normálních okolností někde zdržela třeba N1-čka, tak lidi přeci jenom uskočí lépe, ale hlavně na en-jedničky zůstávají jen skalní příznivci a ne obrovský dav lidí.
Rozhodli jsme se, že strávíme celou sobotu v okolí Držkové. Na první průjezd volím technický úsek před sjezdem do Držkové. Levá a pak pravá přes horizont. Od kamarádů se dozvídám, že už nejede Thiry, který trefil na Slušovicích železný "Regner" sloupek. Joseph je opravdu pan řidič. Všechny záludnosti tratě překonává s ladností a přehledem. Podle mě je rodák z ostrova Martinik snad nejlepší závodník, který po obdržení koeficientu 20 do Zlína přijel. Kuzaj trochu opatrněji než bývá u něho zvykem, ale za to jeho krajan Solowow to drtí agresivně. Mladý Kosciuszko se v levé objevil dveřmi napřed, pěkné. Plšek s červeným Lancerem šesté evoluce má defekt pravého předního kola a málem v levé zatáčce nezahnul a skončil v křoví. Polívkovi se Honda na brzdách do pravé zatáčky postavila na šikmo a už to vypadalo, že budeme tlačit. Naštěstí se mu auto vrátilo do přímého směru. David Smetana má problémy s poloosou a jede na blikry. Z WRC-ček nejlépe Kresta. Ten na horizontu úplně skočil. Skouší zatáhnout na Pecha a Kopeckého, ale v cíli dostává od Kopeckého patnáct vteřin a je jasné, že klientský Ford na tovární Fábii prostě nemá. Na druhý průjezd těžkým Podhoranem se přemísťujeme do záludné pravé zatáčky, před tzv. stadion, do které se brzdí na vytahaných kamenech. V prvním průjezdu tady měl problémy Votava, ale zůstaly po něm jen jeho brzdné stopy, končící před svahem dolů. Přední posádky jedou tento zrádný úsek na jistotu. Vojta Štajf má rozbitý pravý předek svého Lanceru, nezvládl totiž levou zatáčku asi kilometr po startu. Menší problém na brzdy měli Liška a Barvík. Morávkovi s Hondou se to na brzdách rozskákalo, auto se dostalo na štěrkovou krajnici a skončilo v hodinách. Vozy WRC sledujeme přímo na "stadionu". Kopecký letí jako o "dušu," až z jisker jeho Fábie chytla suchá tráva u krajnice. Naštěstí ji pořadatel ihned uhasil. Na závěrečný úsek sobotního dne si vybíráme poslední pravou zatáčku z Držkové na okresní silnici. Na vozovce je už hodně vytahaného štěrku. Škoda, že už nejede Kuzaj, který měl v tomto úseku při druhém průjezdu velkou krizovou. Tu však ustál, aby za tři kilometry odepsal svoje Subaru, nárazem do klád. Velký sport znovu předvádí Solowow. Tento jezdec je pro mě největším překvapením letošního Rajdu Barum. Drží za zády i domácího Mirka Jandíka. Ten se také snaží a spolu s ním Peták a Mira Cais. Na písku auto nepřiměřeně uhnulo Skoupilovi a Gáliovi. Honzovi Březíkovi Suzuka nejede ve vysokých otáčkách a Tuček získává rozhodující náskok ve třídě N1.Velkou střelbu jede Mira Tarabus a upevňuje si vedení ve skupině N. V tomto rychlém úseku je patrný rychlostní rozdíl mezi Krestovým Fokusem a Kopeckého Fábií. Škodovka opravdu letí jako z praku a Honza jí krásně vodí. U hospody mění kolo Štěpán Vojtěch a Trněného se už opravdu nedočkáme.
V neděli parkujeme u vracáku za Bunčem a já se vydávám vstříc krásným partiím uprostřed lesa. Nacházím předem vytipovanou levou zatáčku po rychlém a nepřehledném příletu. Neděle bývá spíše dojezdová, ale boj ještě zuří mezi Solowowem, Petákem a Jandíkem. Všichni jedou velmi dobře a nikdo si nedaruje ani desetinu vteřiny. Na brzdy byl nejodvážnější Polák. Ostře brzdí Koukola, Vlašín a Morávek, který sympaticky stahuje sobotní ztrátu. Velkou palbu jedou dva maďarské žiguly. Škoda, že nestartoval Blahout, mohl se poměřit. Třída WRC a A8 je hodně prořídlá. Pět WRC-ů a jedna A8. Z toho Kresta jede na blinkly. Znovu jako na Bohemce tak Romanovi nevychází závěr soutěže. Zato Kopecký si Barumku vysloveně užívá. Posledním úsekem, který na letošní Barumce vzhlédneme, je rychlé esíčko po rychlém náletu, vzdálené asi kilometr od Bunče. S námi tu úsek sledují i pan Olejníček (ředitel Böttcher rally Vyškov) a jeho syn Jiří. Tímto je RSP zdraví. Joseph jede svižně, i když už má první místo v kapse. Solowow neustál souboj o druhé místo a vyletěl na předchozí RZ. Velkou střelbu předvádí Kosciuszko, který za sebou cítí dech Valouškovi Suzuky. Na závěr nás ještě pobaví Maďaři se žigulikem, kteří absolvují celou zkoušku s defektem zadní pneumatiky a spolujezdec mává staženým okénkem na diváky. No a po poslední posádce letošní Barumka končí.
A co říci na závěr? Je jasné, že divácký a co do kvantity a kvality techniky WRC velký boom z minulého roku už nic nepřekoná. To byl vrchol novodobé české soutěžácké historie. FIA svými rozhodnutími bohužel nastolila trend WRC jen do mistrovství světa a s tím se musíme vyrovnat. Jsem zvědavý, kolik bude jezdit WRC-ček příští rok v českém mistrovství, ale určitě to bude mít sestupnou tendenci. Když se vrátím k Barumce, tak byla opravdu škoda, že Thiry a Pedersoli vypadli hned na začátku. Jejich souboj s Josephem o první příčku tak skončil až moc brzy. Chápu, že závodníkům s technikou WRC se zařazením na konec startovního pole vůbec nelíbilo, ale proč by si měl dělat pořadatel u FIA těžkosti, když o koeficient 20 tak dlouhou dobu bojoval. Buďme rádi, že máme Barumku mezi evropskou smetánkou, a že každý rok můžeme přivítat zájemce o evropský titul. Vždyť určitě nechceme, aby zlínská soutěž měla stejné startovní pole jako ostatní, pouze národní (i když kvalitní) podniky.
ZKLAMÁNÍ : Na letošní Barumce mě zklamal Pavel Valoušek. Trochu jsem věřil, že se hvězdám ze zahraničí aspoň trochu přiblíží. Ale velký a vysoký Ignis asi na asfaltu na Saxa, Clia a C2 , tedy na francouzské atlety nemá. Valdovi WRC sedí opravdu lépe.
PŘEKVAPENÍ : Michal Solowow, to bylo pro mě největší překvapení. Na tomto jezdci je vidět, jakou důležitost mají zahraniční starty. Jezdec si pak dokáže jakoukoliv trať dobře napsat a tím pádem mu jízda v cizím prostředí a na neznámých tratích nedělá problémy. Ještě na Valašce ho nikdo nebral vážně a po půl roce závodění v zahraničí se z něho stal kvalitní jezdec. Skutečnost že držel až do závěru v šachu domácího Mirka Jandíka, to jen potvrzovala. Pochválit musíme i Pepu Petáka, kterého kvalitní dvojkolkářská konkurence vybičovala k velkému výkonu. Druhé místo absolutně na Barumce se počítá.
Text: Zdeněk Vladyka
Foto: Petr Kunčík
Vše o Barum rally ZlínFotogalerie Barum rally Zlín 2004Nástrahy rally