Druhým podnikem jednodenních soutěží se letos stala Autotec rally Brno. Na jejím startu se objevila také dvojice Ondřej Blaťák – Pavel Zvonek s vozem Peugeot 106 Rallye. Bohužel ani tentokráte se jí nepodařilo dojet do cíle. Proč se tak stalo se můžete dočíst v komentáři spolujezdce.
Druhým podnikem jednodenních soutěží se letos stala Autotec rally Brno. Na jejím startu se objevila také dvojice Ondřej Blaťák – Pavel Zvonek s vozem Peugeot 106 Rallye. Bohužel ani tentokráte se jí nepodařilo dojet do cíle. Proč se tak stalo se můžete dočíst v komentáři spolujezdce.
Po neúspěchu na předchozích soutěžích, které jsem s Ondrou absolvoval, jsme si před startem brněnské soutěže stanovili jasný cíl. Tím bylo pouze dojet do cíle. Vím, že to před rally říká každý, ale u nás to byl jasný cíl s k tomu podřízenou taktikou.
Je krátce před startem soutěže i my za zvuku ústřední melodie z videokazety The best of Z. Vladyka 2003 odjížídíme z dílny směrem k areálu BVV. Po cestě se zdá, že motor nepracuje úplně ideálně a tak mechanici mají práci ještě před startem. Vše se zdařilo a my vyjeli vstříc 1. RZ, kterou byla krátká, ze zatáčky do zatáčky jedoucí se Adamovská. Kratíčká RZ udělala podle pneumatikových stop problémy nejedné posádce. My jsme ji jeli hodně na jistotu, a tak nás ani nepřekvapil v cíli náklep, který jsme dostali. Cestu na 2. RZ jsem si nepříjemně zpestřil díky jízdnímu výkazu, který mi nepozorovaně spadl pod sedák a dlouhému hledání. Dvojka nebyla moc pěkná vložka, ale i tady se našlo pár hezkých úseků. Navíc 500 metrové rovinky zajišťovaly slušnou nájezdovou rychlost do zatáček i vozům třídy N1, až jsem se podivil, jak nás jedna z takových zatáček nakopla. Ve třetím retardéru, který hodně klouzal nám zdechl motor a my museli znovu startovat. Navíc se začal objevovat a zhoršovat problém s nepřesným řazením, což znamenalo další časové ztráty. Ale už jsme se protrápili až do cíle 2. RZ a těšili se na trojkou. Ta byla svým charakterem úplně odlišná od toho, na co jsme zvyklí na našich soutěžích. Boskovická RZ byla opět ze zatáčky do zatáčky, bohužel velmi krátká. No jdeme do toho. Krátce po startu následuje esíčko na most, před kterým budou ještě dlouho vidět stopy od Suzuki Roberta Mikulky, končící těsně před ocelovou závorou. Rychlou a velice hezkou pasáž střídá prudké levé odbočení a serpentýny. V nich se opět opakuje problém s řazením a Ondra několikrát zařazuje pětku. V té největší serpentině v prudkém kopci nám dokonce vyskakuje rychlost a sekundy běží. Přes tyto problémy jsme v cíli trojky. Na přejezdu zkouší Ondra v malé rychlosti prudce zatočit a výsledkem je hodně překvapivý smyk. Po chvilce se situace opakuje. "Nemáme defekt?" ptám se a zastavujeme, ale kola jsou v pořádku. Vypadá to, že je něco s nápravou. Před náma je nejdelší a nejtěžší RZ. Domlouváme se, že pojedeme raději opatrně a chlapi v servisu zkusí najít problém. Začínáme zvolna, ale chování auta se zdá být v pořádku a tak po odbočení na úzkou cestu opět značně zrychlujeme. Krátce před šotolinovým sjezdem si vzpomínám, jak jsem tady před dvěma lety s Danem Zpěvákem kosil v poli pampelišky. Letos jedeme taky rychle, ale bez problémů. Ze sjezdu na hlavní máme obavu a tak se v rozpise objevilo oblíbené slůvko "prodej" a nepříjemný úsek bez problémů zdoláváme. Jediný problém se objevuje na široké okresce, když nalítáme do L3 dlouhé, která je ve skutěčnosti aspoň 4, což jsem si samozřejmě před dalším průjezdem opravil. Po cestě do cíle si ještě všímám nepříjemně havarovaného červeného Mitsubishi. Jak jsem se později dozvěděl v servisu, toto už v tréninku viditelně krizové místo, nezvládl Marek. Nám se naštěstí docela dařilo až do cíle a tak jsme mohli v klidu valit do Brna na servis. Tady kluci zkontrolovali auto a vše se zdálo Ok.
Druhé kolo RZ už jedeme ostřeji a zlepšujeme se na každé RZ skoro o 10s. Před námi byla poslední RZ a Ondra chtěl, poté co jsme se pořádně zahřáli, zkusit jaké jsou naše reálné možnosti. Od začátku jedeme velice rychle. Za polovinou RZ však slyším tiché klepání a jen doufám, že je něco na podběhu. Bohužel klapot sílí a Ondra musí výrazně ubrat. Domlouváme se co dál. Ondra si moc přeje dostat se do cíle, ale už tušíme, že je to špatné. Připomínám mu ať náhodou nezbrzdíme za námi jedoucího Přibyla. Je to čím dál horší. Zastavujeme a Ondra zvedá kapotu. Nic nevidí a tak to ještě zkoušíme. Ale je to zlé. Máme už jen cíl dojet do Žernovníku, kde tušíme příjemnější odstoupení v podobě párku a něčeho na pití. Zbývá nám poslední kopec, ale 100 m před vrcholem se začíná dovnitř valit nepříjemný štiplavý kouř. Stahuju okýnko a hledáme místo na odstoupení. To nám ukazuje náhodný cyklista. Tak a stojíme uprostřed polí, navíc s hasičákem v ruce. Oheň se naštěstí nekoná a tak jdu ukazovat OK a i když stojíme úplně mimo, v praxi realizujeme pro mě nepochopitelný předpis o použítí výstražného trojúhelníku. Za chvilku jede spolujezdecká legenda – Jarda Blažek a tak mu samožřejmě pozdravně máváme. Teď už nám nezbývá než hladoví a žízniví čekat na konec RZ. Bohužel ani po příjezdu našich mechaniků naše útrapy nekončí. Na sobotu nemáme domluvený podval a auto lze táhmout na laně jen s obrovským rámusem. Sundáváme poloosy, ale chybí nám velký ořech na povolení, který nemají ani místní obyvatelé. Naštěstí Divadlo Bolka Polívky v rozumném čase ukončilo představení, takže náš šéfmechanik nám v relativně slušném čase s končícím dnem potřebné nářadí dovezl. Čekala nás ještě útrpná cesta na laně do Brna, ale naštěstí další problémy už nenastaly.
Na každé věci je třeba najít něco pozitivního. Takže nás potěšilo alespoň sedm dokončených RZ a postupné zlepšování našeho výkonu, až do odstoupení na poslední RZ. Na závěr bych chtěl poděkovat RSP za podporu a výpomoc, mechanikům za kvalitní služby, Kláře a Elišce za ubytování, klukům z Vyškova za vynikající občerstvení a také nesmím zapomenout pogratulovat soupeřům k předvedeným výkonům. Doufám, že se s nimi ještě na nějaké soutěži potkáme a snad je trošku víc potrápíme.
Text: Pavel Zvonek Foto: RSP, Pavel Bartoněk, Tomáš Toman
Druhým podnikem jednodenních soutěží se letos stala Autotec rally Brno. Na jejím startu se objevila také dvojice Ondřej Blaťák – Pavel Zvonek s vozem Peugeot 106 Rallye. Bohužel ani tentokráte se jí nepodařilo dojet do cíle. Proč se tak stalo se můžete dočíst v komentáři spolujezdce.
Navíc 500 metrové rovinky zajišťovaly slušnou nájezdovou rychlost do zatáček i vozům třídy N1, až jsem se podivil, jak nás jedna z takových zatáček nakopla. Ve třetím retardéru, který hodně klouzal nám zdechl motor a my museli znovu startovat. Navíc se začal objevovat a zhoršovat problém s nepřesným řazením, což znamenalo další časové ztráty. Ale už jsme se protrápili až do cíle 2. RZ a těšili se na trojkou. Ta byla svým charakterem úplně odlišná od toho, na co jsme zvyklí na našich soutěžích. Boskovická RZ byla opět ze zatáčky do zatáčky, bohužel velmi krátká. No jdeme do toho. Krátce po startu následuje esíčko na most, před kterým budou ještě dlouho vidět stopy od Suzuki Roberta Mikulky, končící těsně před ocelovou závorou. Rychlou a velice hezkou pasáž střídá prudké levé odbočení a serpentýny. V nich se opět opakuje problém s řazením a Ondra několikrát zařazuje pětku. V té největší serpentině v prudkém kopci nám dokonce vyskakuje rychlost a sekundy běží. Přes tyto problémy jsme v cíli trojky. Na přejezdu zkouší Ondra v malé rychlosti prudce zatočit a výsledkem je hodně překvapivý smyk. Po chvilce se situace opakuje. "Nemáme defekt?" ptám se a zastavujeme, ale kola jsou v pořádku. Vypadá to, že je něco s nápravou. Před náma je nejdelší a nejtěžší RZ. 
Domlouváme se, že pojedeme raději opatrně a chlapi v servisu zkusí najít problém. Začínáme zvolna, ale chování auta se zdá být v pořádku a tak po odbočení na úzkou cestu opět značně zrychlujeme. Krátce před šotolinovým sjezdem si vzpomínám, jak jsem tady před dvěma lety s Danem Zpěvákem kosil v poli pampelišky. Letos jedeme taky rychle, ale bez problémů. Ze sjezdu na hlavní máme obavu a tak se v rozpise objevilo oblíbené slůvko "prodej" a nepříjemný úsek bez problémů zdoláváme. Jediný problém se objevuje na široké okresce, když nalítáme do L3 dlouhé, která je ve skutěčnosti aspoň 4, což jsem si samozřejmě před dalším průjezdem opravil. Po cestě do cíle si ještě všímám nepříjemně havarovaného červeného Mitsubishi. Jak jsem se později dozvěděl v servisu, toto už v tréninku viditelně krizové místo, nezvládl Marek. Nám se naštěstí docela dařilo až do cíle a tak jsme mohli v klidu valit do Brna na servis. Tady kluci zkontrolovali auto a vše se zdálo Ok. 
Druhé kolo RZ už jedeme ostřeji a zlepšujeme se na každé RZ skoro o 10s. Před námi byla poslední RZ a Ondra chtěl, poté co jsme se pořádně zahřáli, zkusit jaké jsou naše reálné možnosti. Od začátku jedeme velice rychle. Za polovinou RZ však slyším tiché klepání a jen doufám, že je něco na podběhu. Bohužel klapot sílí a Ondra musí výrazně ubrat. Domlouváme se co dál. Ondra si moc přeje dostat se do cíle, ale už tušíme, že je to špatné. Připomínám mu ať náhodou nezbrzdíme za námi jedoucího Přibyla. Je to čím dál horší. Zastavujeme a Ondra zvedá kapotu. Nic nevidí a tak to ještě zkoušíme. Ale je to zlé. Máme už jen cíl dojet do Žernovníku, kde tušíme příjemnější odstoupení v podobě párku a něčeho na pití. Zbývá nám poslední kopec, ale 100 m před vrcholem se začíná dovnitř valit nepříjemný štiplavý kouř. Stahuju okýnko a hledáme místo na odstoupení. To nám ukazuje náhodný cyklista. Tak a stojíme uprostřed polí, navíc s hasičákem v ruce. Oheň se naštěstí nekoná a tak jdu ukazovat OK a i když stojíme úplně mimo, v praxi realizujeme pro mě nepochopitelný předpis o použítí výstražného trojúhelníku. Za chvilku jede spolujezdecká legenda – Jarda Blažek a tak mu samožřejmě pozdravně máváme. Teď už nám nezbývá než hladoví a žízniví čekat na konec RZ. Bohužel ani po příjezdu našich mechaniků naše útrapy nekončí. Na sobotu nemáme domluvený podval a auto lze táhmout na laně jen s obrovským rámusem. Sundáváme poloosy, ale chybí nám velký ořech na povolení, který nemají ani místní obyvatelé. Naštěstí Divadlo Bolka Polívky v rozumném čase ukončilo představení, takže náš šéfmechanik nám v relativně slušném čase s končícím dnem potřebné nářadí dovezl. Čekala nás ještě útrpná cesta na laně do Brna, ale naštěstí další problémy už nenastaly.
Na každé věci je třeba najít něco pozitivního. Takže nás potěšilo alespoň sedm dokončených RZ a postupné zlepšování našeho výkonu, až do odstoupení na poslední RZ. Na závěr bych chtěl poděkovat RSP za podporu a výpomoc, mechanikům za kvalitní služby, Kláře a Elišce za ubytování, klukům z Vyškova za vynikající občerstvení a také nesmím zapomenout pogratulovat soupeřům k předvedeným výkonům. Doufám, že se s nimi ještě na nějaké soutěži potkáme a snad je trošku víc potrápíme.