Posledním podnikem slovenského mistrovství a předposledním evropského šampionátu v rally byla tradiční Rally Tatry, která se jela letos netradičně, po loňských problémech s "ochranáři", v okolí západoslovenského Púchova. Malá vzdálenost od českých hranic a velice kvalitní konkurence, která byla zapsána ve startovní listině nás nalákala k návštěvě této soutěže.

Prvním úsekem na kterém se měly odehrávat souboje posádek byla RZ Krivoklát - Bolešov. Plánek trati jsme si v pátek pohodlně stáhli na oficiálních stránkách a už se těšili na pořádnou soutěž. Za hraničním přechodem Sidonie jsme podle turistické mapy nalezli příjezdovou komunikaci k RZ. Po komunikaci, která by byla ozdobou mnohých soutěží jsme dojeli na rozcestí, kde se měla napojovat trasa rychlostní zkoušky. Poněkud nás překvapilo, že trasa RZ není nijak označena a ani lehce šotolinová silnice nebyla nijak poznamenaná průjezdem soutěžních posádek v prvním kole. Po chvilce váhání jsme usoudili, že pravděpodobně nejsme ještě na trati a tak jsme pokračovali dále. Po chvilce se v protisměru objevilo vozidlo se zlínskou značkou. Jeho řidič nám vysvětlil, že se opravdu nacházíme na trase RZ. Kousek jsme ji ještě projeli a našli si hezké místo v šotolinovém esíčku. Do startu RZ zbývala necelá hodina, ale stále se nic nedělo. Když čtyři minuty po předpokládaném startu prvního jezdce přijela z protisměru plně naložená Škodovka, pochopili jsme, že toto je moc i na slovenské poměry. Mezitím se z trasy RZ začali stahovat podobně postižení diváci z Česka, Slovenska, ale i Maďarska, kteří po marném čekání sbalili své kamery a nasedli do svých aut. Něco tu nesedělo a tak jsme se rozhodli zjistit v centru soutěže co se vlastně děje. Těsně před Púchovem nás překvapil zákaz vjezdu, časovka a za ní žlutomodré WRCi Mikony a další posádky. Nechápeme co tady dělají, když by měli být podle harmonogramu někde jinde, a proto vystupujeme z vozu a jdeme zjistit situaci. Zastavujeme se u Karla Vajíka, který nám vysvětluje, že úsek na kterém byla plánována úvodní RZ byl po jednáních s ochranáři zrušen a místo něho se jede náhradní RZ v Púchově. Na tomto místě posádky čekají, neboť se ušetřilo hodně času za přejezd do Krivoklátu. Nadáváme na oficiální stránky, kde byla zveřejněna původní trasa bez upozornění na změnu. Jdeme na benzínku, která se stala součástí čekací zóny a ptáme se dámské obsluhy na program rally. Slečny nám odpovídají, že žádný nemají a sami by ho chtěly. Udivuje nás, že ani nevěděly o tom, že se zde bude něco dít. V zóně čeká také posádka Dzivý - Pribilovič jedoucí na zlínské Hondě, stejné s jakou absolvovali svůj ostrý kilometr Zpěvák s Blažkem na Kopné. Jarda Blažek šel pozdravit své známé z Rally Mikona. Popradský pilot nám povídal, že se nemáme při soutěži ničemu divit a ochotně nám ukázal pěkné úseky na tratích dalších RZ. Skok na náhradní púchovské RZ komentoval slovy: " horizont nás tak nakopol, že sme si mysleli, že je to náš koniec. Napokon všetko dobre dopadlo. Inak v súťaži ideme na istotu." Slovenská posádka také vysoce hodnotila výkon pilota, který startoval před nimi. Tím nebyl nikdo jiný než náš největší soupeř v rallysprintech – brněnský Volf na Hondě. A nebylo se co divit, neboť se v této části soutěže nalézal na 13 místě absolutně. Poučeni o dosavadním průběhu rally jsme zavítali na RZ Domaniža. Krásná RZ, jejíž kulisu dotvářely bílé vápencové skály Súlovských hor, jsme sledovali kousek od cíle v náročném uskákaném sjezdu na nekvalitním asfaltu. První Kulig jel opravdu nádherně, malinko opatrnější byl Pech, ale jeho časová ztráta byla minimální. Další WRC už pilotovala největší slovenská naděje Tibor Cserhalmi. Časově za Mikoňáckou dvojkou zaostával, ale s půjčeným vozem se pomalu sžíval. První eNko pilotoval ukrajinský závodník Andrei Alexandrov, kterého dosavadní časy řadily mezi českou špičku skupiny N. A už podle nájezdu bylo poznat, že do toho jde opravdu tvrdě. Šotolinovým esíčkem proletěl, ale v naší pravé zatáčce se zadní kola jeho Subaru dostala mimo trať na nezpevněný povrch a následoval smyk. Rychlé kontra vrátilo krátce vozidlo opět na úzkou komunikaci mimo horský potůček. Další kontra a vozidlo srazilo ceduli označující brzký letmý cíl. Když už to vypadalo, že celou krizovku bravurně zvládne narazila kola Subaru bočně do půlmetrového balvanu, který odvalila, avšak vozidlo bylo nenávratně nasměrováno mimo trať. K velké smůle však zrovna do hluboké prohlubně plné kamenů a dřeva. Jako první se vzpamatovala naše trojice z RS Příluky. Doběhli jsme k vozu a snažili se těžký vůz vytlačit. Zatímco navigátor vystoupil a povzbuzoval nás, přidával jezdec v krátkých intervalech plyn. Snažili jsme se i za pomoci ostatních diváků auto rozhoupat, ale nedařilo se to. Někteří to už začali vzdávat, ale vůz se konečně pohnul směrem k silnici. Z motoru se v důsledku přehřátí začalo kouřit a listy ze stromů, které se nacházely pod šustplechem začaly chytat. Konečně jsme však po dlouhých čtyřech minutách dostali Subaru na trať a ukrajinská dvojice tak mohla dále, byť s velkou ztrátou pokračovat v soutěži. Po tomto zážitku jsme shlédli průjezdy zbývajících posádek a vrátili se zpět do Púchova. Tady se na pohled nejlépe ukázal opět polský mistr, když mu zdatně sekundovali oba WRCi a bratři Vojtěchové. Bohužel na této příměstské RZ jsme viděli i nepěkný okamžik, když na trať vyjelo civilní vozidlo. Projelo asi kilometr RZ, když mu pořadatel v klidu nadzvedl pásku a ono konečně odjelo. Toto vozidlo jelo chvíli i v protisměru, raději nemyslet co by se stalo, kdyby … Po volném průjezdu 9. RZ následoval v chladném počasí večerní servis.
Do druhého dne vyjelo 35 soutěžních posádek, avšak bez Kuliga a tak jsme si mysleli, že se mu v ranním mrazu nepodařilo nastartovat vozidlo. Šel jsem se informovat do servisní zóny, kde mi vysoce postavený pracovník Mikony vyvrátil naše doměnky. "Odvolali sme ho a Pecha sme poslali neskoršie." Důvodem bylo pořadatelské zajištění RZ a další zákulisní věci, o kterých nebudu psát. Emilu Horniačkovi se tak minimálně rok nesplní sen o vítězství na rally Tatry. Druhá etapa pak pokračovala v relativním klidu, když v cíly stanuly na stupni vítězů samé české posádky. Volf na Hondě dorazil před púchovský hotel Willi na skvělém devátém místě absolutně a jako druhý v F2.


Spousta věcí se na Tatrách nepovedla. Rychlostní zkoušky byly často pořadatelsky špatně zajištěny, po odevzdání automobilů do uzavřeného parkoviště dlouhou dobu vozy nikdo nestřežil, po celou dobu soutěže byly na oficiálních stránkách dezinformační informace o trase a také harmonogram soutěže byl zbytečně zdlouhavý, což však na druhou stranu umožnilo divákům stíhat více RZ. Myslím si také, že zákulisní tahanice a změny trasy na poslední chvíli jistě neprospívají soutěži, která se řadí mezi nejprestižnější na Slovensku. Na druhou stranu je třeba říct, že pořadatelé neměli jednoduchou úlohu při jednání s ochránci přírody a přesto připravili náročnou trať. Příslibem je také konkurence, která se letos sešla a zájem diváků, kterých byla na trati spousta, zejména při púchovských erzetách.

Související odkazy:

Video sestřihy nejen havárií
Nástrahy rally
Ostatní podniky