Když jsem se při Pošumavském poháru ve Švihově dozvěděl, že se plánuje Erzetka na trati Beroun-Zdejcina-Stradonice, byl jsem maximálně nadšen a těšil se na super podívanou. Když pořadatel vypsal i kategorii pravidelnosti pro vozy bez rámu, velice rychle jsme se s týmovým kolegou domluvili, že bychom se mohli také svézt. Když se poté naskytla příležitost jet jako předjezdci, tak se nám to přímo hodilo do krámu - za svou roční historii náš Škubánek motorsport již vyzkoušel závodění i orientační soutěž, ale zodpovědná role předjezdců, kteří mohou v případě nehody zcela zbytečně narušit průběh celého závodu a udělat tak ze sebe naprosté idioty, ta nám doposud chyběla! Jednoznačně jsme se rozhodli, že tuto vrcholně zodpovědnou funkci využijeme k dalšímu navyšování našeho všestranného závodního potenciálu, a startovní listina Erzetky Beroun tedy spatřila i posádku Aleš Holakovský – Martin Vinopal.

V den D mínus 1 jsem si v poledne přijel do Hýskova vyzvednout pěkně zpracovaný itinerář a vyrazil na seznámení s tratí. Předem jsem měl ze seznamovacích jízd obavy, protože jsem věděl, že polovina RZ vede po silnici, kam se vedle sebe dvě auta vejdou jen těžko, a místy vůbec ne. Pořadatel však chytře určil časy, ve kterých se může najíždět v tom či onom směru, takže vše proběhlo celkem v pohodě, a osobně jsem se nesetkal s žádnou posádkou, která by při „tréninku“ dělala nějaké vylomeniny. Ale kdyby nedocházelo k častému porušování pravidla o jednosměrném pohybu v daných časech, bylo by to ještě lepší! Martin, plnící milostné povinnosti v Hradci Králové, dorazil až později, takže rozpis jsme potom napsali převážně za tmy jako správní profíci na dva průjezdy. Při naší loňské tiskové zprávě zaznamenal náš tehdejší rozpis značného čtenářského ohlasu (k nahlédnutí zde http://www.rally2.com/article.php?sid=1628 ), proto zde na fotografii uveřejňujeme i rozpis letošní, aby bylo patrné, jakého pokroku jsme v grafické úpravě rozpisu dosáhli! (před spolujezdcem smekám, navíc to psal za tmy)



Samostatnou kapitolu bylo pro tento závod počasí. Ředitelství soutěže, napojené na přední odborníky našich meteorologických ústavů, před soutěží prohlašovalo, že bude sice mráz, ale sucho pomalu na slicky. No…né že by mě to na sériových 6 let starých Barum Polaris 165/70 nějak vadilo, ale na slicky to nebylo. Hlavně né nahoře na hřebeni kopce, kde se ke konci seznamovacích jízd začala tvořit sněhová vrstva. Hlavami se nám začaly honit představy o tom, jak zítra jakožto druzí z pěti předjezdců v pořadí, a tedy vlastně pokusní králíci, skončíme v příkopu nebo v rokli na první ledové plotně. Abychom tyto myšlenky zahnali, tak jsme po úspěšném absolvování administrativní i technické přejímky jeli opět do Prahy, trochu se přiopít na echt country zábavu, kde moje Leguánice Zpěvačka plní roli Zpěvačky. Mezi loky jsme si vystřihovali z papírové čtvrtky jmenovky na okna a čelili zvědavým dotazům spolustolovníků a připomínkám vrchního, že výtvarná škola je vedle, a chodili do ní v mládí souložit.

V hluboké noci po skončení hudební produkce jsme se nechali Leguánicí Zpěvačkou odvézt zpátky k Berounu, kde má její rodina ve vsi téměř sousedící s Erzetkou barák. Cestou jsme jí donutili jet přes trať Erzetky, abychom zjistili, jak to vypadá s aktuálním stavem povrchu trati. Pouze jsme se celou dobu jakožto předjezdci nemohli rozhodnout, jestli jde o nepovolený trénink, nebo o bezpečnostní prohlídku tratě. Sníh nahoře zmizel, ale zase tam přišla mlha. Zpěvačku po pětihodinovém pěveckém výkonu neustálé točení volantem na technické trati Erzetky tak unavilo, že před spaním nebyl žádný sex. To je jen důkaz náročnosti tohoto závodu!



Ráno jsme navzdory blízkosti nocležiště přijeli do servisu o pět minut později než ve stanovených sedm hodin, ale naštěstí ředitel závodu Robert Valečko byl ještě na aktuální obhlídce trati, takže jsme o začátek předstartovní rozpravy nepřišli, a ještě jsme stačili přidělat na střechu mého zajíce Jájínka, který pro tentokrát suploval úlohu psa Škubánka. Při rozpravě jsme se potom s ulehčením v srdci dozvěděli, že trať není nikde namrzlá a je jen mokrá. Na závěr jsme byli upozorněni na obzvláště nebezpečná místa na trati (sráz vedoucí z jedné serpentiny až k řece Berounce atp.) a s pokynem „Tak se nezabijte!“ jsme se odebrali čekat na svůj startovní čas.

První RZ jsme projeli s náležitým respektem, jak se na počasí, předjezdce i civilní vůz patří. Rozpis, který Martin četl po celý závod zcela profesionálně stejně jako loni, jsem začal pořádně vnímat až v půlce RZ. Do té doby se nám jakožto jedněm z prvních předjezdců motalo na trati dost lidí, kteří si zde cestou teprve hledali místa pro sledování ostrých vozidel, takže více než rozpisu jsem se věnoval zodpovědnému sledování turistického ruchu. To však bylo naposledy, kdy jsme se setkali s nějakými nežádoucími elementy na trati, po celý zbytek soutěže už jsme se ani jako předjezdci s žádnou diváckou nekázní nesetkali, takže patří poděkování divákům i pořadatelům. V první erzetě jsme nejvíce prodali spodní úsek trati s onou nebezpečnou serpentinou a úzkým sjezdem v lese, až mi bylo trapné, když jsem zde zahlédl „Mědvěda“. Zvedl jsem mu tedy ruku na pozdrav a pokusil jsem se alespoň o razantnější výjezd ze zatáčky, aby to nebyla taková ostuda. Na přejezdu jsme si ještě na semaforu chtěli zazávodit s vedle stojícími Karlem Trojanem a Petrem Chlupem, ale ti asi moudře uvážili, že jejich „mišák“ by na čtyřicetikilowatovou felicii patrně neměl, a vzdali to předem.



Na Erzetce se díky pozdnímu termínu akce sešlo hodně diváků včetně mých známých, takže jsem místo řízení musel pořád někomu mávat – nejvíce mě v tomto ohledu zaměstnávala početná rodina „eRkařů“ Zdrubeckých, kteří, abych to neměl tak jednoduché, stávali ještě každý na jiném místě. Na druhou stranu mi ale volali na start aktuální informace kdo to kde rozbil a jak to kde vypadá, takže jsme měli výborný přehled. Před druhou RZ jsem vzhledem k mokru a kluzku a po konzultacích upustil přehuštěné pneumatiky. Jízdní vlastnosti plížidla se rázem výrazně zlepšily, a do serpentin ve sjezdu se konečně dalo dobržďovat i jinak, než se zablokovanými koly. Nahoře na hřebeni ještě zhoustla mlha, takže do zde umístěných dvou retardéru z kuželek se najíždělo naslepo. Před jednou serpentinou opět vidím fandícího „Medvěda“, tak mávám a málem jsem dlouhý na brzdy. Čas jsme měli o propastných 13 sekund lepší než při prvním průjezdu, a závěrečnou úzkou cílovou zatáčku na blátě jsme si okořenili méně a v dalším průjezdu i více povedeným průjezdem přes ruční brzdu.



Třetí RZ nám přinesla největší krizi závodu, když jsem v utahující prudké zatáčce pod diváckým místem viděl zuřivě fandící „MravencZe“ a „Medvěda“ v čele s „Pejdou“. Začal jsem tedy mávat a myslel, že tím se to vyřeší jako obvykle, ale nějak to nestačilo. Následovaly strašně dlouhé zlomky sekund uvažovaní, jestli mám tedy v rámci atraktivity průjezdu zatáhnou za ruční brzdu nebo ne. Má ruka si nakonec řekla, že ano. Což o to, ale stalo se ještě něco mnohem horšího! Oproti svým zvyklostem, nikdy neutahovaná a pořádně nebrzdící ruční brzda naší felicijky na mokrém asfaltu zafungovala! Jako by to byla áčková hydraulika! Jaké překvapení! Ale co teď s tím? Nejdříve jsme si skrz čelní sklo prohlédli příkop na vnitřní straně, pak na vnější, a teprve po upletení druhé vánočky na volantu se autíčko zase vydalo požadovaným směrem. Zatímco já trnul, Martin se dle svých slov výborně bavil – ono taky proč ne, když díky malé rychlosti byli v sázce maximálně plechy řidičova vozu, nikoliv bezpečí posádky. Manévr se dle ohlasů líbil i fandícím „zlomyslníkům“, kteří jej způsobili. Tak aspoň, že tak. I přes tuto příhodu jsme v cíli měli o dalších 6 sekund lepší čas, než při druhém průjezdu.



Následovala polední servisní pauza, a pak otočení směru průjezdu rychlostní zkoušky se startem za Stradonicemi. Tento směr byl pro nás se slabšími vozy o něco méně atraktivní, neboť do prudkého kopce mezi serpentinami to moc nejede a následný rychlejší sjezd středně těžkými zatáčkami na kluzkém asfaltu k Berounu, to už není nic, kde by bylo vhodné jezdit s civilem příliš odvážně. Ale podle rozhovorů v servisu i časů zde jezdili obezřetně i posádky s „ostrými“ auty. Asi také proto se už odpoledne, na rozdíl od rána, nestala žádná větší havárie. Díky mokrému počasí stále přibývalo bláta na trati, ale to mi vůbec nevadilo, alespoň to bylo zábavnější.

Při dojezdu do cíle RZ 5, tedy druhého průjezdu v odpoledním směru, Martin prohlásil, že tohle už se mu zdálo docela rychlý. Já jsem měl pocit, že ne, protože jsem se o žádné zrychlování nesnažil, ale časomíra dala zapravdu instinktu spolujezdce a čas byl o pár sekund kratší. Bylo to však vykoupeno tím, že v druhé zatáčce po startu dostalo ránu levé kolo ve stále se zvětšující díře v tamější bláto-šotolině, a také tím, že po zahlédnutí fotografujícího pana Holubáře v retardéru na diváckém místě jsem ve snaze o razantní průjezd moc říznul krajnici na nájezdu. S lyžinou pod motorem by to nevadilo, ale takhle nám spodek drbnul o zem (viz foto), a v servisu jsme pak se spodku převodovky a z povrchu olejové vany vyndávali bláto. Naštěstí se nic neprorazilo, ale evokovalo to ve mně vzpomínku na loňskou Erzetku Ročov, kde ve zcela podobné situaci posádka civilního Peugeotu 206 RC přišla o obsah olejové vany. Holt bez lyžiny do rally nelez! Jo a abych nezapomněl, na nájezdu do lesa jsem zahlédl obvyklého „Medvěda“, ale nyní, pomalu ve stovce, už bych za ručku nezatáhl, ani kdyby se třeba stavěl na hlavu. On ale stejně spíš vypadal, že se kochá krajinou (a že bylo čím!). Dokonce i Martin se nyní po zvednutí mlhy prý za jízdy stačil kochnout.



Před posledním průjezdem jsme si naznačili, že pojedem ještě obezřetněji než obvykle, abychom na poslední chvíli nevyrobili nějakou nepříjemnost. Před dírou na blátě po startu jsme tedy skoro zastavili, a i nahoře v retardéru už jsme žádnou krajnici nekrouhali. Snažil jsem se to tam poslat přes ručku, ale teď ta mrcha na asfaltu zase pořádně nefungovala, jako obvykle. V nejvíce divácky exponovaných místech jsem ve snaze pobavit již prořídlé promrzlé přihlížející kličkoval na rovinkách jako srnka, což spolujezdec komentoval tuším výrazem „No jo píčovinky.“ Pak nedaleko před cílem poprvé ve svém životě pozdě přečetl zatáčku, což nevadilo, jelikož po celodenním ježdění už jsme to zde znali jak své boty a četli jsme jen z tréninkových důvodů - ale celkem mě potěšilo, že přece jenom možná není bezchybným spolujezdeckým robotem. Kromě toho jsme se jakožto profesionální vždy před startem zbavovali nadbytečné zátěže (viz foto).



Po dojezdu do cílové časové kontroly v servisu jsme se ještě vydali na hlavní divácké místo na trať, a ještě se stihli pokochat průjezdy mých oblíbených wartburgů a trabantů a pravidelňáků. Zejména Řihout s „waranem“ a pravidelňák Zelenka s Peugeotem 306 se mi ladným pojetím jízdy moc líbili. Obhlédli jsme škody, které zde opuštěním trati způsobila „tisícovka“ posádky Fajer-Kudrna a rozloučili se s Holubářovými a společenstvím Tupé Vačky Plzeň, kteří zde sice poprvé, ale o to profesionálněji konali pořadatelskou činnost. U Zpěvačky jsme potom navrácením zadních sedaček udělali ze závodního speciálu zase civilní vůz a vydali se šťastní, i když trochu unavení k domovu. Druhý den nás docela potěšily zveřejněné časy, když ani mezi závodními auty bychom nedopadli nijak tragicky. Předjezdci zde ale nejsou od žádného závodění, nýbrž od rozhánění diváků a bezproblémového dojetí do cíle, a tento úkol jsme zde snad splnili relativně uspokojivě. Takže můžeme konstatovat, že Škubánek Motorsport zvládl i tuto náročnou úlohu, což vedlo k jednoznačnému navýšení jeho závodního potenciálu! (A večer po závodě už byl ten sex :-)

Závěrem bych rád poděkoval divákům za fandění, Zdrubeckým za informační servis a především Martinovi za luxusně profesionální spolujezdcování a všem pořadatelům za super poježdění na opravdu výjimečné trati. Rodinné felicijce pak za to, že těchto 31,5 km „závodní“ jízdy přežila ve zdraví. V neposlední řadě pak „Medvědovi“ za to, že po skončení soutěže mi přinesl mobil, který jsem si zapomněl na střeše závodního vozu vedle Jájínka.

Foto: Pavlína Svobodová (2x), Pavel Douša, bratr Ireny Študantové (asi Študant :-), Mirek Zdrubecký (2x) , Martin Vinopal.

Související odkazy k posádce:
Více informací o posádce
AlesGute před Bikerally Zlín + onboard 2007
Erzetka Beroun pohledem předjezdců č. X
Aholako Socialteam Motorsport vzpomíná na jarní Koráb a oznamuje svůj historicky
Škubánek Motorsport úspěšně absolvoval svůj první podnik
Škubánek Motorsport se představuje!
Aholako Socialteam Motorsport úspěšně absolvoval první letošní podnik!
Aholako Socialteam Motorsport zahajuje svoji letošní sezonu!
Silvestr, aneb jak to loni taky bylo...


Související odkazy:

Video sestřihy nejen havárií
Nástrahy rally
Ostatní podniky